Inteligentní lidé mají srovnané hodnoty a umí jít tvrdě za svým, jsou úspěšní a cílevědomí. Je to ale záruka štěstí? Ne nutně. Nadprůměrný intelekt má řadu výhod, ale životní pohoda k nim tak úplně nepatří.

Příliš vysoké nároky

Nadprůměrně inteligentní lidé[1] trpí pod tíhou očekávání, která si na sebe nakládají oni sami. Určí si cíl, ale parametry upraví tak, aby byli lepší než ostatní. Potřebují mít před sebou cestu, která je vybičuje k nejlepším možným výkonům. Odklání se od reality a nechápou, že vše má své limity.

Volání o pomoc

Snažte se pohnutky takových lidí pochopit a udělat kompromis. Výhrůžky, ultimáta a zákazy jsou k ničemu a jen vytvoří hlubokou propast.

Problém je v tom, že stejné tempo vyžadují i od svých blízkých, rodinných příslušníků nebo partnera. A když přijde neúspěch (a on dřív nebo později přijde), zničí je frustrace, zklamání a vyhoření.

Neustálá potřeba analyzovat

Jakmile se objeví překážka, do detailu si ji proklepnou a přemýšlejí do hloubky. Probíhá u nich mnohem intenzivnější kognitivní proces. Dívají se na problém z mnoha úhlů a mohou odhalit více negativních důsledků. Zároveň ale vytvářejí stresové situace, které jim brání v plynulé cestě k cíli. „Co kdyby“ je jakýmsi blokátorem úspěchu. Mají potřebu vracet se na začátek a znovu si procházet všechny parametry nastalé situace a pitvat se v ní. A čím víc ji analyzují, tím méně radosti prožívají.

Samotářská povaha

Vysoce inteligentní lidé se velmi těžko socializují. Jejich způsob uvažování je natolik odlišný od průměru, že při konverzaci vznikají propasti nebo naopak tření způsobené nepochopením. Stranění společnosti zhoršuje i introvertní povaha, která je pro tyto lidi typická. Raději budou sami přemítat nad problémem a nenechají se rušit názory druhých, které stejně nepovažují za smysluplné a dotažené k dokonalosti. Upřednostní proto sociální izolaci před vměšováním lidí do jejich vlastního života.

Nuda na obzoru

Výzvy k životu patří a většina lidí si je dávkuje s mírou. Jedinci s vyšším intelektem ale ne. Potřebují je na denní bázi. Neumí totiž pracovat s nudou a čas strávený lelkováním považují za promarněný.

Nová cesta nebo únik: Lidé s vyšším intelektem často pálí mosty. Pokud cítí diskomfort a nevidí posun vpřed, skončí v práci, omezí kontakt s rodinou a kamarády a vydají se svou vlastní cestou (Foto: Pixabay.com)
Nová cesta nebo únik: Lidé s vyšším intelektem často pálí mosty. Pokud cítí diskomfort a nevidí posun vpřed, skončí v práci, omezí kontakt s rodinou a kamarády a vydají se svou vlastní cestou (Foto: Pixabay.com)

Pokud nevidí překážku, kterou by mohli zdolat bez přemýšlení a většího úsilí, přesunou se k jiným aktivitám. Vyhledávají podněty, ze kterých mohou pokaždé vykřesat o něco víc a posunout se vpřed.

Hlavně se neusadit

Ve všem, co v jejich životě nastane, vidí překážku. Dostanou-li se do stavu, kdy jejich život aktuální situace nenaplňuje, přesunou se o kus dál. Změní práci, přátele, kterých mají poskromnu, nebo bydlení. Většinou se tedy nechtějí zatížit hypotékou a mají potíže s navázáním dlouhodobého vztahu.

Vztahy a závazky: Dlouhodobý vztah bývá pro vysoce inteligentní lidi neudržitelný. Vidí chyby a těžko se radují, nejsou sdílní a mívají strach ze závazků (Foto: Pixabay.com)
Vztahy a závazky: Dlouhodobý vztah bývá pro vysoce inteligentní lidi neudržitelný. Vidí chyby a těžko se radují, nejsou sdílní a mívají strach ze závazků (Foto: Pixabay.com)

Podvědomě nevěří tomu, že by mohli najít spřízněnou duši, která bude na stejné vlně a udrží s nimi krok. Pokud už vstoupí do manželství, bývá to až v pozdějším věku. Založení rodiny, usazení se na jednom místě a každodenní rutina je pro ně ale velkým vystoupením z komfortní zóny.

Sklony k psychickým nemocem

Dumání nad každou maličkostí a perfekcionismus se jeví jako skvělý plán pro život. Bohužel s sebou ale přináší spoustu problémů. Na jedné straně vynikající prospěch ve škole a pracovní úspěchy, na druhé potíže se soustředěním, krocením emocí a sebeovládáním. Takové vypětí začne dřív nebo později parazitovat na psychice. Vedlejším produktem vyššího intelektu jsou sklony k úzkostem a rozvoj ADHD a afektivních poruch.

Odvrácená strana intelektu

Vysoce inteligentní lidé si uvědomují, co drogy způsobují, od dětství trvající úporná snaživost, která je v nich hluboce zakořeněná, ale pokřivila psychiku a úsudek tak moc, že se jim návykové látky začnou jevit jako výzvy a experimenty. Na druhou stranu mohou být i spouštěčem úzkosti a deprese.

Těžký kalibr

U vysoce inteligentních lidí je závislost na návykových látkách jen těžko překonatelná. Uzavřou se do sebe a mají svoji pravdu, trpí nepochopením a obviňují druhé.

Ve výsledku je jedno, jestli jde o alkoholika, silného kuřáka nebo uživatele pervitinu. Intelekt dostává tyto lidi do složité situace. Uvědomují si, co je špatně, ale vygenerují tolik „co kdyby“, že se před nimi neotevře žádná cesta ani schůdná alternativa, jak z toho ven.