Exoskelety postaví na nohy ochrnuté, využití najdou i v průmyslu a armádě

High tech pomůcka, nebo jen sci-fi? Robotické obleky, neboli exoskelety jsou často diskutovaným tématem, mohou však být skutečně užitečné?

Stručný vývoj

Ač se to může zdát neuvěřitelné, s konceptem prvního exoskeletu přišel roku 1890 ruský vědec a vynálezce Nicholas Yagn. Tento předek všech robotických obleků měl pracovat na pružinovém mechanismu, díky němuž by podpořil pohyblivost vojáku v poli. Jakkoliv zábavná se však může zdát představa carských vojáků poskakujících v pružinovém obleku po bitevním poli, je smutnou pravdou, že nikdy neopustil rýsovací prkno.^[1]

Vývoj skutečných exoskeletů započal až v druhé polovině 20. století. Tehdy legendární americká společnost General Electric započala vývoj obleku Hardiman, jenž měl tentokrát sloužit k zvedání velmi těžkých předmětů. Projekt byl po četných neúspěších ukončen roku 1971 a tím byly na dlouhá léta pozastaveny veškeré pokusy o pracovní robotické obleky.

Ke konci 60. let byl však úspěšně otestován první skelet (s člověkem uvnitř) pro podporu chůze a to v srbském Institutu Mihajla Pupina. Ten byl o pár let později následován dalším podobným kouskem, tentokrát však na University of Wisconsin-Madison v USA.

První komerčně úspěšné exoskelety se začaly objevovat až začátkem 21. století. Většina tehdy distribuovaných kousků sloužila k rehabilitaci pacientů s problémy pohybového aparátu (způsobených mrtvicí, nebo poraněním míchy). Prvním takovým oblekem byl Lokomat od švýcarské společnosti Hocoma.^[2]

Exoskelet jako zdravotní pomůcka

Robotické obleky jsou v dnešní době nejčastěji používány právě ve zdravotnictví. Jak již bylo zmíněno, první takové skelety se vyskytly na trhu již k začátku tisíciletí.

Jde vlastně o jednu ze základních myšlenek vůbec prvních funkčních skeletů. Pomáhat lidem, kteří se sami nemohou pohybovat, či se jen zotavují po těžkém úrazu, nebo mozkové příhodě.

Nejnovější modely, které jsou často zaměřovány na nejmenší děti, jsou dokonce schopné za ně udělat první krůčky a dále jim pomáhat s léčbou, či zmírňováním zdravotních komplikací.^[3]

Budoucnost těžkého průmyslu

Poněkud zajímavější a více sci-fi myšlenkou je potenciál exoskeletů, pomoci pracovníkům zastat těžkou práci v průmyslu. Tou může být cokoliv od stěhování mimořádně těžkých předmětů, po náročné opravy velkých strojů a zařízení.

Hlavní vlastností jež je u těchto obleků požadována, je tedy síla. Bude-li tedy možné takové obleky zařadit do masové výroby a dostat je na trh, spousta společností si s radostí oddechne. Bude sice nutné tyto nové kusy technologie zaplatit, zároveň se však bude moct ušetřit na pracovní síle a čase nutném k provedení úkonu. Dále by tím také mohla být zajištěna vyšší bezpečnost na pracovišti a množství kvalifikovaného personálu.^[4]

Potencionální zbraň

Vojenské exoskelety jsou svou vlastní kategorií. Do jednoho kompaktního celku totiž musí skloubit více než jednu zvláštní vlastnost. Pro takový druh obleku je nutná mobilita, již zmiňovaná síla a co je nejdůležitější, zajištění bezpečnosti svého nositele.

Podobný typ techniky tak rozhodně ocení každá jednotka pracující v podmínkách bojiště, či v oblasti s vysokým rizikem ohrožení. Může se tak jednat o klasické pěšáky, polní mediky, či pyrotechniky. Správný bojový oblek by totiž měl snést nejen přímý zásah projektilem, ale i explozi menšího rozsahu. To však bez ztráty pohyblivosti (ba naopak).^[5] Nejznámějšími příklady mohou být například HULC od Lockheed Martin, nebo XSO od Sarcos.^[6]