Multitasking je v současné době hodně diskutované téma, které má své příznivce i odpůrce. V tomto článku se podíváme zejména na důvody, proč multitasking nelze považovat za příliš efektivní metodu.
Co je multitasking
Slovo multitasking[1] (z anglického multi = mnoho, task = úloha) pochází ze světa počítačů a označuje schopnost operačního systému provádět souběžně několik úloh. Implementováno do běžného života to znamená, že člověk dělá více druhů činnosti najednou v dobré víře, že toho stihne mnohem více.
Nejde přitom o nic okrajového. Tato metoda se rozšířila do povědomí lidí natolik, že je považována za součást efektivního životního stylu moderního člověka.
Věřili byste, že existuje více než šest milionů internetových stránek, které nabízí návody a rady, jak se této metodě naučit a neustále se v ní zlepšovat, a některé firmy ji dokonce požadují od svých zaměstnanců?
Máte multitasking uveden ve svém životopise mezi ostatními dovednostmi? Potom máte více šancí získat vysněnou práci.
Multitasking v praxi
Co vlastně tato metoda znamená v běžném životě? Zatímco čtete tento článek, možná že zároveň sledujete svůj oblíbený seriál, do toho si píšete s několika přáteli prostřednictvím sociálních sítí, v kuchyni se vaří voda na kávu a manžel vám vypravuje rádoby veselou historku ze svého zaměstnání.
Schválně – zkuste zapřemýšlet, na kolik procent se každé činnosti skutečně věnujete… I když se zdá, že všechny činnosti, které děláme v daný okamžik, zpracováváme paralelně, ve skutečnosti toho náš mozek, respektive jeho vědomá složka, není schopna.
K čemu tedy reálně dochází? K rychlému přepínání naší pozornosti z jedné aktivity na druhou. Přičemž samozřejmě vždy nějakou dobu trvá, než se přeorientujeme z jedné činnosti na druhou, a zároveň není úplně jisté, že když se vrátíme k té původní, dokážeme navázat přesně tam, kde jsme skončili.
Z toho všeho tudíž logicky vyplývá, že multitasking neznamená úsporu času, ale právě naopak ho jeho prostřednictvím spoustu ztratíme.
Pořiďte si iPhone za super cenu
Nové, zánovní a použité iPhony za nejlepší ceny.Štěpení pozornosti
Se zajímavým vysvětlením, jak funguje multitasking, přišla Sophie Leroyová, profesorka na univerzitě v Minnesotě. Ve svém článku z roku 2009 nazvaném „Proč je tak těžké dělat svou práci?“[2] představila efekt, který nazvala zbytky pozornosti.
Problém, který ve svém výzkumu identifikuje, spočívá v tom, že když přecházíme z úkolu A na úkol B, naše pozornost okamžitě nenásleduje. Zbytky naší pozornosti zůstávají takzvaně „zaseknuté“ v myšlenkách na úkol předchozí. A i když úkol A celý dokončíme a teprve poté přejdeme k úkolu B, naše pozornost je stále po nějakou dobu rozdělená.
Pouze dlouhodobou prací na jediném úkolu bez přepínání můžeme minimalizovat negativní vliv zbytkové pozornosti z jiných činností, což nám umožní maximalizovat výkon při práci na konkrétním úkolu.
Zkusme si představit následující situaci. Sedíme v kanceláři u počítače a plně se soustředíme na svou práci. Najednou k našemu stolu přijde jeden z našich kolegů a chce s námi probrat nějakou pracovní záležitost. Ačkoli se tato interakce může zdát neškodná, ve skutečnosti zanechá v naší pozornosti obrovskou „paseku“.
Co se stane, když se budeme následně snažit vrátit k původní práci? Naše pozornost zůstane rozpolcená a my se nebudeme moci plně soustředit. Stále budeme myslet na problém, se kterým za námi kolega přišel. Tato situace je dokonce podložená studií, která byla provedena na zaměstnancích společnosti Microsoft.[3] Ta zjistila, že poté, co byli zaměstnanci při své práci vyrušeni e-mailem, trvalo jim celých 15 minut, než se znovu dokázali naplno vrátit k myšlenkám souvisejícím s původní prací. A to bez ohledu na to, zda na dotyčný e-mail odpovídali, nebo ne.
Patnáct minut! A teď si vynásobme počet vyrušení, která musíme každý den v práci absolvovat, touto čtvrthodinkou, a zjistíme, kolik času navíc strávíme jen tím, že přepínáme mezi jednotlivými úkoly. Procento časového nárůstu přitom samozřejmě souvisí také s tím, o jak složité úkoly se jedná. Zjednodušeně se dá říct, že se pohybuje někde v rozmezí 25–100 %.
Lze multitasking natrénovat?
Co když však někdo přijde s názorem, že i v multitaskingu se člověk může zdokonalovat, a čím víc ho v práci a obecně v životě používá, tím je v přepínání mezi činnostmi obratnější? Chyba lávky. To ostatně dokazuje studie, kterou provedl v roce 2009 Clifford Nass[4], profesor na Stanfordově univerzitě.
Se svým týmem výzkumníků rozdal 262 studentům dotazníky, aby zjistil, jak často pracují na více úlohách. Podle míry používání multitaskingu je poté rozdělil do dvou testovaných skupin s předpokladem, že častí „multitaskeři“ budou v následných úkolech nejrůznějšího typu dosahovat lepších výsledků.
Tato hypotéza se však nepotvrdila. Ba právě naopak. Abychom citovali Nasse přesně, doslova řekl: „Multitaskeři byli prostě mizerní ve všem.“ Ve skutečnosti bylo totiž zjištěno, že chronickým multitaskerům trvá přepínání mezi úkoly déle než těm příležitostným. Možná proto, že trvalým přepínáním z jedné činnosti na druhou ztratili schopnost soustředit se delší dobu na jakýkoli úkol. Jak paradoxní.
Automatický versus vědomý systém našeho mozku
Lidé však ve skutečnosti mohou dělat dvě věci najednou, například chodit a mluvit nebo žvýkat žvýkačku a číst mapu. Co však nedokážou, je soustředit se na dvě věci najednou.
A právě v tom slovíčku „soustředit se“ je ono úskalí. Musíme totiž rozlišovat mezi vědomým a nevědomým neboli automatickým systémem našeho mozku. Automatický systém je totiž na rozdíl od toho vědomého paralelního zpracování schopen.
Pokud tedy jedna z našich činností skutečně nevyžaduje vědomé přemýšlení, je možné dělat současně i něco jiného.
Jako dobrý příklad automatické aktivity se často uvádí řízení auta, což vysvětluje, proč jsme schopni povídat si se spolujezdcem a zároveň projíždět klidnými úseky silnic, kde se neděje nic překvapivého.
Jakmile však náhle odněkud vyjede auto a celá akce vyžaduje naši pozornost a soustředění, mění se obratem automatická aktivita na vědomou. V tu chvíli je nezbytné přestat konverzovat a bezpečně reagovat na měnící se situaci na komunikaci.
Věnujme se vždy pouze jedné vědomé činnosti
Od pilotů a chirurgů plně očekáváme, že se budou stoprocentně soustředit na svou práci a nebudou se věnovat ničemu dalšímu. Proč toto nepožadujeme i po sobě? Proč se neustále snažíme o multitasking, přeskakujeme od jedné činnosti k druhé, drobíme pozornost a ve finále se nevěnujeme naplno ničemu?
Začněme s opravdu efektivní prací. Přestaňme surfovat po internetu během telefonování, číst si během jídla a chatovat při poslouchání pořadu. Dělejme vždy jednu věc. Naplno. A užijme si ji.
