Každé dítě je jiné a má své vlastní tempo. Do značné míry ho ovlivňuje výchova a přístup rodičů. Jsou plenky ale opravdu tím, co by mělo určovat, jestli vám z dítěte roste šikula?
Kouzlo správného načasování
Miminko dostává automaticky látkovou nebo jednorázovou plenku a většinou se na tom do prvních krůčků, které přijdou kolem prvního roku věku, nic nemění. Jakmile ale dítě samo sedí, má zpevněná záda a přeběhne pokoj bez pomoci, je na čase mu vysvětlit, že vylučování neprobíhá mimoděk, ale vyžaduje trochu soustředění a plánování. Ze začátku jde spíš o uvědomění si potřeby, není hned nutné dítě posazovat na nočník a nutit ho k akci. Celý proces může trvat několik měsíců nebo i let. Běžně se stává, že v 18 měsících je dítě bez nehody a o půl roku později má opět plenky nonstop.
Každá země se k dětem s plenami staví jinak. Zatímco v České republice je poměrně nízká věková hranice, za kterou se na zjevnou nesamostatnost nahlíží skrz prsty, ve Velké Británii rodiče čekají na moment, kdy se dítě samo rozhodne, že už je na nočník nebo záchod zralé. Objevují se případy, kdy i děti školou povinné neuhlídají močový měchýř a naruší výuku. Ideální věk pro odbourání plenek nelze určit. Je třeba sledovat fyzický i psychický vývoj dítěte a podle toho odhadnout, kdy je ten správný čas. Pak může být odplenkování záležitostí jednoho týdne. Pokud se trápíte a snažíte se tlačit na pilu, může se celá věc táhnout i několik měsíců a dítě může reagovat příliš citlivě. Uzavře se do sebe, zadržuje moč i stolici nebo se naopak počůrá při stresu a vzteku.
Orientujte se podle těchto tří bodů, které vám napoví, že dítě o vylučování přemýšlí a je připravené na změnu.
Dětský pisoár
Pořiďte dítěti pisoár ve tvaru žáby a odplenkování proběhne hladce.Vyhledávání soukromí
Dítě s plenkou se před vylučováním odebere do jiné místnosti. Chce mít klid a uvědomuje si, co se děje.
Něco je špatně
Holčičky vnímají vylučování jako něco nepřijatelného a chtějí soukromí. Často chodí do rohu nebo se schovávají za nábytek, kde za sebou nechají hromádku. Je to normální, pouhý nesoulad psychiky s realitou.Ideální je, když mají nočník v obývacím i v dětském pokoji a mohou se samy rozhodnout, kde usednou.
Samostatnost nadevše
Každé dítě si projde obdobím, kdy potřebuje svou vlastní zkušenost. Musí si zkusit oblékání, čištění zubů i hnětení těsta. Do této kategorie spadá i vylučování. Pokud tedy vyžaduje prostor a chce samo prozkoumat, co se děje na nočníku, umožněte mu to.
Nepohodlí na obtíž
Miminku mokrá plena příliš nevadí (v dnešní době tak dobře absorbují, že vydrží i několik hodin). Starší děti cítí diskomfort a začnou na plenu ukazovat a svlékat se z ní.
3 chyby, kterých se při odplenkování vyvarovat
Tlak na rodiče se přenáší na děti. Atmosféra doma houstne a jediné, co se řeší, je „bobek“ v plenkách. Pokuste se zdržet silných emocí. Je zde riziko, že tím ublížíte sobě i dětem.
Srovnávání s ostatními
Dávat dítěti za příklad svoje vrstevníky a předhazovat mu, o co jsou lepší, se vám může vymstít. Uzavře se do sebe a bude trucovat. To může vyvolat nevolnosti, zácpy, dlouhodobý stres, vyčlenění z kolektivu nebo ztrátu sebevědomí. A to je něco, co u tříletého dítěte vidět nechcete.
Bobek a odměna
Motivovat děti tím, že za „splněný úkol“ se mohou dívat na pohádku nebo jít jezdit ven s koloběžkou, nefunguje. Děti by měly pochopit, že vylučování je přirozený proces, znát všechny výhody a poslouchat svoje tělo.
Vlastní styl
Respektujte přání dětí. Některé děti chtějí být samy, jiné vyžadují pohádku. Podpořte je. Časem všechny vrtochy odezní, děti si odskočí na záchod nebo na nočník a nebudou vyžadovat speciální prostředí nebo ceremonie.Sladkost za bobek navíc nic neřeší. Po čase můžete dítěti zadělat na zácpu, kterou budete muset v krajním případě řešit na pohotovosti. Čtyřdenní prodleva je maximum.
Pozor, přijde trest!
Pokárat děti za nehodu je v pořádku, ale fyzický trest nebo zákazy her, hraček a výletů nejsou na místě. Dítě se jen utvrdí v tom, že trable s bobky mu za ty nervy nestojí.
Téměř nesplnitelné podmínky
Do čtyř let věku dítěte se nemusíte znepokojovat. Pediatři jsou zajedno v tom, že stačí drobné signály a pokroky, není třeba být stoprocentně bez plen. Chlapci bývají v tomto směru oproti dívkám o něco pozadu. Problém ale může nastat při nástupu do školky. Ne všechny totiž přijímají děti, které nosí pleny. Pro učitelky je to zbytečná komplikace a nehoda naruší fungování v kolektivu. V soukromých školkách jsou sice benevolentnější, ale státní subjekty vedle obratnosti se lžící a vidličkou, sociálního cítění, samostatného obouvání a oblékání a absence dudlíku vyžadují právě i plné odplenkování. Výjimkou bývá snad jen odpolední spánek.
Takové podmínky však splňuje jen malá část uchazečů. A vy se pak můžete cítit jako nedůslední a neschopní rodiče, kteří čas s dítětem netráví efektivně a tak, aby stíhalo své vrstevníky a nároky. Nástup do školky ve třech letech volí rodiče nejčastěji, protože po tuto dobu musí zaměstnavatel matce držet místo v práci a ona má jistotu navázání na pracovní pozici před těhotenstvím a pravidelného výdělku. Předškolní zařízení se ale neumí přizpůsobit individualitě každého dítěte.
Dvě strany, dva názory
Na jedné straně stojí školky. Nikdo nemůže popřít, že starost o patnáct až dvacet malých dětí, které se během chvilky rozutečou jako blechy, kolektivně pláčou i řádí, odmítají jíst, dělají scény u oblékání a průtahy při uspávání po obědě, vyžaduje režim a řád. A třeba i jediné dítě s plenkou je pak velká starost navíc.
Na druhé straně stojí rodiče. Na jejich bedra se nakládá možná až moc zodpovědnosti. Pokud chcete dát dítě ve třech letech do školky, mělo by být socializované, komunikativní, hravé a úměrně svému věku soustředěné. Plenky jsou na hraně a záleží na domluvě s daným zařízením. Každopádně by mělo mít dítě nakročeno k odplenkování a dělat pokroky. S tím, že nehoda se v tomto přechodném období může stát.
Rodiče vs. školky: remíza
Školky nastavily pravidla a vy jako rodiče máte pocit, že se jim musíte podřídit. Do jisté míry ano. Nemůžete dát do kolektivu dítě, které nemá základní návyky při stravování, hygieně nebo chování mezi lidmi, ale tlak na odplenkování bývá přehnaný. Zkuste se domluvit s vedením a nastavit docházku tak, aby vyhovovala všem zúčastněným. Rozumné učitelky jistě přivřou očko a pomohou dítěti se malými krůčky přibližovat k cíli.
