Odbory jsou často slyšet, zvláště pak když vyhrožují stávkami. Byl to ale vždy poměrně jednotný hlas. To se zřejmě mění. Neshody panují ve způsobu vystupování na demonstracích nebo v debatě o minimální mzdě. A proč je tento nejnižší právně přípustný výdělek pro některé skupiny tak důležitý? A je vůbec v České republice potřeba?
Středula versus Dufek
Oba pánové, Josef Středula a Bohumír Dufek, stojí v čele jiné odborové centrály. Středula zastupuje Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS), která má nejvíce členů. Je jich přibližně 270 tisíc. Druhá nejpočetnější je právě Dufkova Asociace samostatných odborů (ASO). Ta má pod sebou 110 tisíc lidí.
Vedení ASO se v polovině září opřelo do Josefa Středuly. Tvrdí, že právě on blokuje vyjednávání o minimální mzdě. Její současná výše je 17 300 Kč. Středula je nekompromisní a požaduje růst o 2 200 Kč, tedy na výsledných 19 500 Kč. Zaměstnavatelé se navýšení částky nebrání, ale o 13 % to rozhodně nebude. Dufek si je toho evidentně vědom: „My si to vyjednáme sami. (…) Bláboly a nesmysly, které jdou z ČMKOS, není možné akceptovat. Ubližují našim odborářům. Oni jsou možná největší, ale my jsme nejvlivnější, protože dokážeme některé věci naším vlivem vyjednat.“
Demonstrovat s kýmkoli a za každou cenu
Uplynulo pár dní a zdá se, že se role otočily a blábolů se chopil pan Dufek. Promlouval na protivládní demonstraci, kterou pořádala mimoparlamentní strana PRO Jindřicha Rajchla. Na tyto demonstrace chodí často frustrovaní lidé, kteří jsou nešťastní ze své finanční situace, což jde občas pochopit. Akcí se účastní ale také sympatizanti Ruské federace. Co všechno předák ASO na pódiu říkal, shrnuje Martin Bartkovský z Reflexu na sociální síti X (dříve Twitter).
Dufek do mikrofonu huhlá a není mu moc rozumět. Teď křičí něco o tom, že “novináři chtějí naše peníze”.
— Martin Bartkovský (@bartkovskym) September 16, 2023
Nerozumím, lidé tleskají.
Mluví o superhrubé mzdě a důchodcích najednou. A nadává na Středulu, že má 25 milionů od vlády.
Je to takový Jiří Babica proslovů.
Josef Středula se proti podobnému vystupování už v minulosti vymezil a označil jej za nepřijatelné.
Mají mít odboráři tak silný hlas?
Nabízí se otázka: „Jak to, že mají odboráři takové slovo při vyjednáváních o důležitých ekonomických záležitostech?“ Jedna centrála zastupuje kolem 2,5 % populace, druhá 1 %.
Představíme-li si scénář, že mají podporu všech svých členů, a přepočteme-li to na hlasy ve sněmovních volbách v roce 2021, tak by se do dolní komory Parlamentu ČR stěží vůbec dostali. [1]
Odbory bezpochyby hrály a stále hrají určitou roli v otázkách bezpečnosti práce či přístupu k zaměstnancům. Problém ale může nastat, pokud se soustředí pouze na mzdy, a zvláště na tu minimální, kterou stejně pobírá naprosté minimum členů výše zmíněných odborových organizací. Čí zájmy tedy vlastně odbory hájí? A nejde v jejich podání vlastně jen o čistý populismus?
Potřebujeme minimální mzdu?
Vraťme se ještě k tématu minimální mzdy. Právě tento pevně stanovený nejnižší výdělek je častým předmětem sporu mezi vládou, zaměstnavateli a zaměstnanci. Je ale vůbec zapotřebí?
V České republice je jedna z nejnižší míry nezaměstnanosti v celé Evropě a nedostatek pracovní síly tak motivuje firmy, aby nabídly vyšší mzdy, lepší benefity a aby usilovaly o spokojené zaměstnance. I kdyby žádná minimální mzda neexistovala, těžko si lze představit situaci, že by firmy najednou snížily mzdy třeba na polovinu.
Často se také argumentuje tím, že by měla být minimální mzda dostatečná na důstojný život. Opravdu? Předpokladem ale přeci není, že bude člověk pobírat minimální mzdu po zbytek svého života. Je jen otázkou času, kdy si zlepší kvalifikaci nebo nabyde dostatek zkušeností, aby dostal přidáno nebo si našel lepší práci.
Minimální mzda v Evropě, některé země se bez ní obejdou
Minimální mzda v Evropské unii je zpravidla stanovena na úrovni poloviny průměrného výdělku, nebo je zhruba dvakrát větší než životní minimum. Jaké jsou alternativy?
V Itálii, Finsku, Dánsku nebo Norsku není minimální mzda dána zákonem. Zaměstnanci jsou aktivnější v odborových organizacích. Nespoléhají tak na stát, ale na sebe. Těžko říct, jestli je to lepší cesta. Minimálně z toho pohledu, že debatu nemusí moderovat stát, ale vyříkají si to právnické a fyzické osoby samy.
Ale i zapojení státu nemusí být ve výsledku škodlivé. Minimální mzdu může nahradit nižší daňové zatížení. Jednoduchým způsobem podpoří pracující a odlehčí tak i firmám. Svět bez minimální mzdy a bez odborů může být poněkud jednodušší, záleží na tom, který stát se takové myšlenky chopí.
