„Nehoráznost. Zdaňte je. Rozkradli republiku. Komunisti to nedělali, proto si mohli vesele budovat.“ I takové názory občas padnou. Výplaty dividend do zahraničí každoročně budí vášně. Proč a jak velký je to problém?
Data mluví jasně, z Česka se zřejmě do zahraničí na dividendách a úrocích vyplatí rekordní částka.[1] Jen za prvních 8 měsíců to podle předběžných dat České národní banky bylo již 286,3 mld. korun, tedy o 27 % více oproti stejnému období roku 2022. Zároveň klesla míra reinvestovaných zisků na 26 %.
Jak se formuje kapitál?
Představte si, že chcete opravit silnici, ale máte k tomu jen kladivo, lopatu a opravdu hodně schopných lidí. Jak to dopadne? Nejspíš se udřou a výsledek nebude stát za moc. Proč? Mají nízkou produktivitu práce. A přesně v takové situaci se naše země nacházela po pádu komunismu v roce 1989. Spousta šikovných lidí, zvyklých tvrdě pracovat, ale bohužel chudých, protože tvorba kapitálu byla komunistickým režimem silně omezena.
Lidé si běžně nemohli založit firmu a podnikat. Mohli pouze pracovat pro státní firmy a veškerý zisk šel tedy státu. Lidem pouze mzdy. A i když někdo bral hodně, nešlo si peníze odložit, koupit akcie nebo investiční nemovitost. Nic takového neexistovalo. Zisk bral stát a mzdy lidé utratili za spotřební zboží, přestože ho zdaleka nebylo tolik jako dnes. Výsledek? Kapitál nula. Nešlo to.
Nízká produktivita však neznamená to, že Češi (a Moravané, Slezané, případně i Slováci) pracují méně tvrdě než jejich němečtí či francouzští kolegové. Naopak, kdo někdy pracoval na západě, moc dobře ví, že se tam zrovna dvakrát nepředřou, a že když vedle nich na figuru postavíte našince, začne se jim motat hlava a brzy začnou vykřikovat něco jako „langsam“ (volně přeloženo „zpomal“), čímž chtějí dát najevo, že takto se to u nich nedělá, protože kdyby si šéfík všiml, že to jde i rychleji, chtěl by snad potom podobný výkon i po nich.
Takže, když toho zmáknou méně, jaktože mají třikrát vyšší mzdy? Jednoduše, mají vysokou produktivitu práce. A co to tedy znamená? Kapitál. Ano, ty rezervy, tvořené na západě po generace, které nám byly odepřeny. To je důvodem, proč i po více než 30 letech Německo a jiné stále doháníme. Dobrou zprávou však je, že se to daří, sice pomaleji než bychom rádi, ale daří. Před těmi 30 lety byl ten rozdíl 10násobný. Dnes je třeba 2–3násobný a sice se již nesnižuje tak rychle jako dřív, ale stále se snižuje.
Co je produktivita práce?
Produktivita práce tedy znamená, že opraváře silnic vybavíme například bagrem. S pořádným strojem pak logicky odvede násobně více práce než jeho kolegové s lopatou. Ten bagr, to je to, co udělá rozdíl, ne to, jak rychle dokážete házet lopatou. Jenže problém je, když na bagr nejsou peníze neboli kapitál. Nebo na kterýkoliv jiný stroj či vybavení, na které vaše firma nemá, které by zrychlilo a zefektivnilo práci.
A zde přichází na řadu právě ten zahraniční kapitál. Pokud již všichni bagry mají (na tom západě), pořízení druhého bagru už tak zásadní rozdíl neudělá. Jestliže ale jako vlastník kapitálu půjdete do rizika (na východ) a pořídíte bagr místním, přirozeně za podíl ve firmě, výnos z vašeho kapitálu bude mnohem vyšší, než kdybyste investovali ve své zemi. Vyšší riziko, ale vyšší výnosy. Je to podobné, jako když si koupíte investiční byt v Mostě místo v Praze. A bagry jsou samozřejmě jen zjednodušení. Investice proudí do všech segmentů, od infrastruktury, před realitní sektor, po informační systémy či výzkum a vývoj. Princip je ale stále stejný jako s bagrem.
Zahraniční kapitál u nás vytváří přidanou hodnotu a lépe placená pracovní místa – tím, že zvyšuje produktivitu práce. A vědí to i vlády, proto se velmi často řeší tzv. investiční pobídky, které v podobě daňových úlev a dalších typů podpory tvoří lákadlo pro zahraniční kapitál, aby vstoupil na náš trh a zainvestoval své zdroje právě v České republice.
Konec investičních pobídek?
Bohužel, politici často zajdou příliš daleko a investiční pobídky nastaví pro cizí kapitál tak výhodně, že tím v podstatě znevýhodňují český kapitál. O korupci nemluvě. To je rozhodně špatně, je to právem terčem kritiky a lze argumentovat i tím, že český kapitál je již natolik zformovaný a robustní, že vytváření pobídek pro kapitál zahraniční je už v dnešní době přežitkem a až na výjimky by nemělo být podporováno státem. Naopak by možná stálo za to zvážit podporu a úlevy pro kapitál český. A nebo to prostě nechat na tržním mechanismu.
Volba vlastní peněženkou
Lze to řešit i na osobní úrovni. Pokud vám takové věci opravdu vadí a nechcete, aby peníze končily u firem vlastněných zahraničním kapitálem, v mnohém již dnes máte možnost volby. Český kapitál tu je, samozřejmě ne vždy a všude, ale je.
Založte si účet v ryze české bance, kupte si potraviny, hračky či vánoční dárky vyprodukované v Česku, možností je mnoho. Nejlepší volba je vždy vlastní peněženkou. A že máte tak málo, že to neudělá žádný rozdíl? Tak o tom přesně je ten kapitál. Ale nezoufejte, rozdíl to udělá, jen to jde pomalu, a i přes všechny těžkosti jsme se v ČR za posledních 30 let velmi posunuli. I díky vám.
