Nová víčka, která nejdou od PET lahví oddělit, budí vášně. Některým lidem už dochází s podobnými „inovacemi“ Evropské unie trpělivost. Je argumentace Bruselu dostatečná? Nebo už s těmito omezeními překračuje meze?
Neoddělitelná víčka
Mnozí se s neoddělitelnými víčky už setkali, zejména konzumenti nápojů od společnosti Coca-Cola. A od 3. července roku 2024 je budou mít povinně všechny PET lahve v Evropské unii. Ta argumentuje snazší recyklací. Zkrátka a dobře, že se víčko nikam nevytratí a skončí v kontejneru na plasty společně s lahví.
Samotná firma Coca-Cola na svém webu uvádí: „Vychutnejte si svou Coca‑Colu, víčko nechte připevněné a recyklujte celé balení. Možná je to nový zvyk, ale chuť a zážitek, které od svých oblíbených nápojů Coca‑Cola očekáváte, zůstávají stejné!“[1]
Změna k horšímu?
Jenže takovouto změnu moc lidí neuvítalo. A s neoddělitelnými víčky je tak spojená i neoddělitelná kritika. Otevírání je mnohdy komplikovanější, víčko je ostřejší a vadí při pití. Mnozí taky nevidí důvod pro takovou změnu, když byli do teď schopní třídit PET lahve i s víčky. Nemluvě o tom, že část lidí uzávěr stejně odtrhne – ať už ze zvyku, nebo z trucu.
Některé lidi ani nepotěšil tento argument od mluvčí česko-slovenské pobočky Coca-Coly: „Nový uzávěr má i praktické výhody například pro hendikepované nebo řidiče, kteří mohou láhev snadněji znovu uzavřít jednou rukou.“ Sami s otevíráním víčka bojují a chtěli by vidět, jak lidi s hendikepem nebo řidič otevírá či zavírá lahev jednou rukou bez potíží.
Evropská unie a její (donquijotský) boj za životní prostředí
Zastánci šetrného přístupu k životnímu prostředí změny vítají. Otázkou je, zda Evropská unie s přibližně 450 miliony obyvateli něco zmůže, když země jihovýchodní Asie včetně Indie a Číny takovou politiku nevedou. Tyto státy mají přes 3,5 miliardy obyvatel. Ani nemusíme zmiňovat, jaký vztah k recyklaci a všeobecně k boji za životní prostředí má africký kontinent a arabský svět. Kdo byl například v Egyptě, tak viděl ty krásně improvizované skládky podél silnice. Asi to nebyly vytříděné hromádky.
Někdo by řekl: „Někde se začít musí.“ Někdo jiný: „Evropská unie sama planetu Zemi nespasí a akorát se omezuje a omezuje své obyvatele.“ Někdo vidí Evropskou unii jako rytíře v lesklé zbroji, který bojuje s obry. Někdo ji vnímá jako ošuntělého (důmyslného) rytíře Dona Quijota, který bojuje s větrnými mlýny.
Další oběti unijních předpisů
Klasická, oddělitelná víčka nejsou zdaleka jedinou věcí, které už odzvonilo. Můžeme si připomenout plastová brčka. Ta leckde nahradila papírová obdoba, která po dvou srknutích nejde už pořádně používat. Nemluvě o tom, že výroba takových brček není zdaleka tak ekologická, jak si mnozí myslí.[2]
Zákaz prodeje plastových brček v Česku platí od října roku 2022. Týká se to i příborů, talířů, kelímků nebo míchátek.
Chcete kompletní seznam unijních předpisů? Smůla!
A kdo by rád viděl všechny unijní předpisy, které se týkají životního prostředí, přehledně na jednom místě v češtině, tak má smůlu. Ministerstvo životního prostředí tento souhrn sice na svém webu nabízí, po kliknutí na „zde“ se ale objeví „Stránka nenalezena“.[3] Asi došlo k její recyklaci, nebo IT pracovník vydával moc skleníkových plynů.
Třídíte odpad? To je samozřejmě dobře. Ale barevnými kontejnery to nekončí. Jaký je další osud vytříděného odpadu?
