Česká národní banka (ČNB) vyzývá všechny firmy napříč ekonomikou, aby pokud možno nezvyšovaly svým zaměstnancům mzdy. Proč je tato výzva naprosto nesmyslná?
ČNB se obává inflační spirály
Ač se to může zdát absurdní, čtete správně. Na tiskové konferenci, ve svém prohlášení bankovní rady[1], ČNB ústy guvernéra Aleše Michla vyzvala české firmy: „ČNB před začátkem mzdových vyjednávání apeluje na mzdovou zdrženlivost napříč ekonomikou.“
Argumentem ČNB je inflace. Bojí se, že kdyby firmy lidem přidaly příliš, mohlo by to nastartovat další vlnu inflační spirály. Obava o výši inflace je samozřejmě na místě, tato výzva je však podle mého názoru úplně mimo. Proč?
Hypoteticky, řekněme, že by soukromý sektor apel bankovní rady opravdu vyslyšel a zaměstnancům nepřidal ani korunu. Co by se stalo s penězi, které by společnosti jinak použily ke zvýšení mezd? Pokud firma vydělá peníze, nenechá je většinou jen tak ležet ladem. Tyto finance investují, a nebo si zisky rozdělí akcionáři, takže se peníze stejně dostanou do ekonomiky. A stejně způsobí inflaci. Z tohoto pohledu je tedy snaha ČNB marná.
Navíc, pokud na to společnosti mají, ať si zvyšují mzdy, jak chtějí. Nejen, že by do toho neměla centrální banka mluvit, ale naopak by měla tyto snahy podpořit. To, že firmy chtějí dobrovolně zvyšovat mzdy, je jedině dobře a je naprosto absurdní proti tomu cokoliv namítat. Je to dlouhodobě jediný možný způsob, jak českou ekonomiku pozvednout, aby nebyla na věky montovnou.
Problém není soukromá sféra
Tento apel je tedy úplně nesmyslný a neudělalo by to žádný zásadní rozdíl. A pokud jde o inflaci, tak jádro problému stejně leží jinde. Rozhodně ne u zvyšování mezd v soukromém sektoru. A ČNB o tom samozřejmě ví, protože to pan Michl zmínil ve svém proslovu těsně před tím. A popsal to docela trefně: „Cesta k dlouhodobě nižší inflaci tedy vede i přes snižování deficitu státního rozpočtu.“ Dovolím si to upřesnit, nikoliv „i přes“, ale zejména přes zodpovědnou rozpočtovou politiku a snižování deficitu státního rozpočtu.
Problémem jsou zběsilé státní výdaje, a to za peníze, které stát nemá, které si musí půjčit a které slibuje prakticky všem – učitelům, důchodcům, poslanci se také neošidili. Tyto výdaje jsou tím pravým původcem inflace, protože deficit státního rozpočtu je financován na dluh. A čím větší dluh, tím více si musí stát půjčit, a čím více si musí půjčit, tím více peněz se vytvoří z ničeho – tak, že se v podstatě natisknou a dluh se tím monetizuje. Peněz v ekonomice přibude, ale zboží a služeb ne. To pak zapříčiní, že více peněz „se honí“ za stejným množstvím zboží, poptávka převýší nabídku a ceny rostou.
