Generace Z chce prací trávit méně času než jejich rodiče. Oproti předchozím generacím požadují v zaměstnání větší volnost. Jedním z trendů je odmítání práce přesčas.
Přesčasy v kostce
Prací přesčas se rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen, pokud jde o vážné provozní důvody. K nařízení práce mimo pracovní dobu může dojít i ústně a nemůže být zaměstnavatelem předem rozvržena v rámci písemného rozvrhu týdenní pracovní doby. Zaměstnanec práci přesčas nemůže odmítnout.
Čas mimo pracovní dobu nesmějí překročit v průměru 8 hodin týdně, maximum je 150 hodin ročně. Takovéto období neustávajících přesčasů navíc může trvat maximálně po 26 týdnů. U pracovníků ve zdravotnictví je situace trochu jiná: zaměstnanec, který s prací přesčas nesouhlasí, k ní nesmí být nucen a práce přesčas mu nesmí být nařízena v prvních 12 týdnech od nastoupení do pracovního poměru.
Práce přesčas nemůže být nařízena ani těhotným nebo nezletilým zaměstnancům. Pokud zaměstnanec pečuje o dítě mladší než 1 rok, může si s ním zaměstnavatel práci přesčas dohodnout, ale nemůže ji nařídit.
Pozor!
Přesčas můžete mít jak ve dne, tak i v noci či o víkendu nebo státních svátcích.Co není přesčas?
Přesčasem se nerozumí čas, který zaměstnanec v práci tráví po skončení pracovní doby, protože kvůli vlastnímu zavinění nestihl dodělat zadanou práci. Stejně tak přesčasem není doba před začátkem či po skončení pracovní doby, kdy v práci zaměstnanec zůstává z vlastní vůle.
Odměna za přesčasy
Práce přesčas může být podle dohody zaměstnance a zaměstnavatele odměněna příplatkem nebo domluvením náhradního volna.
Příplatky
Zaměstnavatel ze zákona musí za každou hodinu práce přesčas přidat příplatek ve výši minimálně 25 procent průměrné mzdy zaměstnance.
Práce mimo pracovní dobu ale může být i v noci, o víkendu nebo dokonce o státních svátcích. Za práci o víkendu činí výše příplatku alespoň 10 procent, stejné tak u noční práce (práce mezi 22. a 6. hodinou). Za přesčas na státní svátek se dokonce jedná o příplatek 100 procent.
Příplatky za práci přesčas se pak sčítají.
Náhradní volno
V této variantě zaměstnavatel za přesčas zaměstnanci musí normálně zaplatit mzdu, ale nedá mu žádný příplatek. Namísto příplatku si pak zaměstnanec může vzít náhradní volno. Je zde jasné pravidlo, že za každou hodinu přesčasu si zaměstnanec může vzít jednu hodinu volna.
Náhradní volno zaměstnanci nesmí být nuceno namísto příplatku. Pokud zaměstnanec volno odmítne, musí mu být vyplaceny příplatky. Ty mu budou muset být doplaceny i v případě, že mu není umožněno si volno vybrat během tří měsíců následujících po přesčasu.
Proč mladí lidé odmítají přesčasy?
Během pandemie Covid-19 hranice mezi osobním a pracovním životem prakticky vymizely. Generace Z si vzala za úkol je znova nakreslit tlustou a výraznou čárou. Poučili se totiž od předchozích generací, kterým splynula práce se soukromým životem.
Podle průzkumů mladým lidem nyní hlavně záleží na udržitelném work-life balance, který má předcházet vyhoření. Chtějí v práci trávit méně času a svůj volný čas pak trávit s rodinou a přáteli nebo cestováním. Mladí zaměstnanci většinou neusilují o povýšení, vyšší plat nebo větší uznání. Jejich hlavním bodem zájmu je kvalitní život, ve kterém práce není na prvním místě.
Další motivací k odmítání přesčasů je to, že mnozí zaměstnavatelé s přesčasy zacházejí velice predátorsky, zvláště když jednají s mladými zaměstananci kteří pořádně neznají svá práva a bojí se vyjádřit nesouhlas. V těchto případech zaměstnavatel pracovníky nutí k pracovním přesčasům, aby tak pokryl nedostatek zaměstnanců nebo zvládl nadměrné množství zakázek.
Quiet quitting a acting your wage
Termín quiet quitting ve slovníku poprvé objevil již před více než 50 lety, jeho popularita však přišla až s virálními videi na síti TikTok.
Quiet quitting spočívá v tom, že zaměstnanci vykonávají náplň své práce přesně tak, jak je tomu v pracovní smlouvě a to znamená práci bez přesčasů a odpojení se z pracovního e-mailu v době volna.
Mnozí lidé považují tento termín za nepřesný a poněkud nešťastný. Quiet quitting totiž v překladu doslova znamená „tichá výpověď“ - naznačuje se tak, že pracovat nad rámec pracovní smlouvy je normální, očekávané chování každého zaměstnance. Proto můžete narazit i na příspěvky užívající výraz acting your wage, doslova „chovat se podle své mzdy“.
Od doby pandemie se tématem práce a nespokojenosti s ní zabývá stále více a více lidí.
Noční můra zaměstnavatelů?
Přístup mladé generace zaměstnanců není oceňován mezi nadřízenými, kterým vadí údajná ztráta motivace pro další kariérní postup a následná obava ze snížení kvality odvedené práce. Podle citátu amerického spisovatele G. Michael Hopfa, „Hard times create strong men. Strong men create good times. Good times create weak men. And, weak men create hard times”. (Překlad: Těžké časy vytvářejí silné muže. Silní muži vytvářejí dobré časy. Dobré časy vytvářejí slabé muže. A slabí muži vytvářejí těžké časy.)
Je tomu ale opravdu tak? Motivace ani kvalita práce se podle zastánců trendu quiet quitting nevytrácí, naopak se zlepšuje spolu s jejich spokojeností a spolehlivostí.
Quiet quitting může mít řadu výhod i pro zaměstnavatele. Zaměstnanec je totiž odpočatější, což vede k menším výkyvům jeho produktivity. Stává se tak spolehlivým členem týmu, od kterého je možné očekávat stabilní výkon.
Skoncuje Generace Z s přesčasy?
Generace Z v posledních letech začíná nastupovat do pracovní síly. Stejně jako ostatní generace před nimi, i oni přináší vlastní osobitý přístup k práci, který reaguje na dřívější zvyklosti a snaží se proti nim vymezit nebo je změnit.
Tentokrát se mladí zaměstnanci vymezují proti práci nad rámec své pracovní smlouvy a bojují za jasně vymezené hranice mezi prací a osobním životem. Jak jejich snaha dopadne ještě nelze s jistotou říct.
