Pět stupňů šikany: Kdy už není cesty zpět a kdy se oběť ocitne na dně?

Šikana není jen obyčejná rvačka, kdy se poperou dva chlapci kvůli rozdílným názorům na určitou věc. Jedná se o nemocné chování skupiny, které v sobě skrývá zákeřnou a pravidelnou agresi a manipulaci. Toto chování má svůj typický průběh. Odhalit ho je ale kolikrát velmi složité i pro odborníka. Proč tomu tak je?

Patologie v skupině dětí

Pod šikanou si lze obecně představit zneužívání moci agresora nad obětí. Může se projevovat jak ve fyzické, tak i v psychické rovině. Charakteristická pro psychické šikanování je slovní agrese, posměšky, vyhrožování a různé násilné a manipulativní příkazy, jež mají za účel oběť ponížit. Fyzicky se šikana projevuje bitím, krádežemi a ničením věcí oběti.

Přední odborník na šikanu, psychoterapeut PhDr. Michal Kolář, ve své knize Skrytý svět šikanování ve školách^[1] píše o tom, že šikana je jako závislost. A má v sobě prvek, jenž je pouhým zrakem neviditelný. Tím je „vzájemná vazba mezi agresorem a obětí“, která je nesymetrická a nesvobodná s cílem „schovat vlastní strach a zároveň využít strachu druhého“. Podle tohoto principu se skupina dětí ve škole, již většinou představuje třída, dělí na silné a slabé. Velmi často stupňování brutality agresora vede ke vzniku psychické bolesti u oběti. Někdy přitom stačí, aby oběť působila sebevědomě a může celému koloběhu šikany zabránit hned v úvodu.

Pět stupňů šikany

Podle doktora Koláře je šikana projevem poruchou vztahů ve skupině, která má svoji vlastní dynamiku a vývoj, jenž jde v pěti stupních. Pokud šikana zasáhne skupinu dětí či mládeže, pak záleží na tom, v jakém stupni vývoje je odhalena. Od něho se pak odvíjí i způsob zásahu zvenčí i výběr metody, jak se šikanou pracovat.

První stupeň: Odhalení slabého jedince

Je mylné si myslet, že ke zrodu šikanování je třeba mít ve třídě agresora se sadistickými osobnostními prvky. Za šikanou obvykle stojí úplně obyčejná děvčata a chlapci, jež vůbec nemusejí mít kázeňské problémy. V každé skupině se ale vždy najdou tací, kteří jsou nejméně oblíbení. Mohou se od ostatních lišit svým chováním i fyzickým zjevem. Prvním stupněm šikany je tzv. ostrakismus, pod nímž si představte pravidelné psychické zesměšňování slabšího jedince, jenž se neumí účinně bránit.

Druhý stupeň: Přitvrzování fyzické agrese a manipulace

Šikanovaný žák se stává pro agresory ventilem, jenž pomáhá upustit páru v náročných situacích. Stačí k tomu docela málo – neúspěch v testu či problémy v rodině. Agresor poznává, jak chutná moc a zalíbí se mu ji mít nad svou obětí. Drobné fyzické ataky se začínají stupňovat. Zde se dostává šikana do poměrně důležité fáze. Jestliže je totiž skupina dětí v zásadě zajedno proti násilí a slabšího jedince se zastane, existuje šance, že šikanování nebude pokračovat. V nemocné skupině, v níž prvky kamarádství chybějí, pak dochází ke vzniku třetího stupně.

Třetí stupeň: Vytvoření centrálního jádra

Patologická skupina dětí, která nezarazí šikanování v jeho zárodku, se stane zdrojem vytvoření centrálního jádra šikanování. To znamená, že vznikne skupina agresorů, kteří začnou šikanu podrobně a systematicky plánovat a také provádět. Bohužel v této fázi dochází k tomu, že celá třída mlčky k šikanování slabého jedince přihlíží, často i pod heslem, že ve škole se přece na spolužáky nebonzuje.

Čtvrtý stupeň: Třída přijme zásady agresorů

Ve čtvrtém stupni je šikana skrz naskrz prolezlá celou skupinou dětí. Nepsaná pravidla, jež vytvořili agresoři, třída přijímá a také se jimi řídí. K šikanování se uchylují i ti, které by člověk jindy označil za slušné a ukázněné žáky.

Pátý stupeň: Nastolení chování ve stylu totality

Není-li šikana zastavena do čtvrtého stupně, přichází na řadu ten poslední – pátý, v němž dochází ke vzniku společnosti třídy na principu totality. V ní jsou hnací silou agresoři, které celá třída bezmezně podporuje. Oběť zažívá neskutečné fyzické a psychické utrpení, které ji může dohnat až k sebevraždě. V lepším případě oběti končí v péči psychiatrů. Odhalit v této fázi šikanu je poměrně složité. Může k tomu dojít po nějakém brutálním fyzickém napadení šikanovaného. Jedná se o fázi šikany, ze které již není cesty nazpátek, protože pronikla do veškerého života skupiny.

Nám se to stát nemůže...?

Myslet si, že šikana se vás nebo vašich dětí netýká, je poněkud liché. Podle zprávy České školní inspekce^[2] o rizikovém chování žáků základních a středních škol z března 2023 byla v posledních třech letech alespoň jednou řešena šikana mezi žáky v 57 % základních a 63 % středních škol. Z hlediska regionálního je nejhorší situace v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Ale ani ostatní kraje šikany nejsou ušetřeny.