Deprese opravdu není jen obyčejná smutná nálada, která na vás padne a v krátkosti zase odejde. Deprese se do vás zažere veškerou svojí silou a bude vás deptat. Možná si od druhých vyslechnete, že se máte vzchopit, že bude líp a je třeba s tím bojovat. Jak se depresi a úzkostem postavit? A jde to vůbec bez farmakologické léčby?
Když vám do života přijde patologický smutek
Smutek čas od času postihne i toho nejzatvrzelejšího optimismu. V životě není vždy všechno jen krásně růžové. Občas se vyskytnou chvíle, kdy je člověku opravdu ouvej. Je však třeba rozlišovat obyčejný smutek od deprese. Smutek je stav mysli, kterým reaguje na negativní životní událost. Člověk má právo být smutný, když třeba přijde o někoho blízkého či ztratí práci.
Něco na zlepšení nálady?
Nové pozitivní zážitky leckdy udělají divy. Podívejte se na nabídku akcí.Na rozdíl od smutku nebývá deprese reakcí na nepříjemnou životní událost. Ta ale v mnohých případech bývá spouštěčem. Deprese je dušení porucha[1], při níž pacient pociťuje vymizení schopnosti se radovat, má pokleslou náladu a jeho smutek je už patologického rázu. Obvykle má i sníženou sebedůvěru, zhoršenou pozornost a soustředění. Na pozitivní podněty není schopen člověk stižený depresí adekvátní radostné reakce. Jeho život se točí v bludném kruhu smutku, beznaděje, sníženého pracovního výkonu a sebeobviňování, ze kterého nemůže najít sám cestu ven.
Ruku v ruce s depresí někdy chodí i úzkosti, které zpravidla zahrnují strach, zlé předtuchy a obavy, jichž se člověk nedokáže zbavit. V hlavě se mu neustále přehrává černý scénář budoucího vývoje. K tělesným projevům úzkostí patří znatelné bušení srdce nebo pocit tlaku na hrudi.
Proč deprese vzniká
Jednou z příčin vzniku deprese bývá nedostatek dopaminu v mozku, jenž funguje jako neuropřenašeč. Depresí může člověk reagovat na stresové události ve svém životě. Většinou k tomu má ale vrozené předpoklady. Někdy se deprese může objevit po úrazu mozku, při poruchách endokrinního systému a způsobovat ji mohou i některá farmaka – například hormonální antikoncepce.
S depresí a úzkostí se dobře nežije
Na otázku, jak se žije s depresí a úzkostmi, je jednoduchá odpověď. Nežije se s nimi právě nejlépe. Setrvalá smutná nálada a strachy, nízké sebevědomí a malý pracovní výkon nejsou tím, o co byste v běžném životě stáli. Nepříjemné na celé situaci je ale to, že vlastními silami si nedokážete poradit. A rady druhých, abyste se vzchopili a depresi rozchodili, se míjejí účinkem. Je to prosté.
Odborná literatura
Je možné vyléčit se jen prostřednictvím myšlenek – bez léků a operací? Víra mysli skutečně uzdravuje.Právě deprese stojí za tím, že pacient nemá kolikrát sílu k jakékoliv činnosti. Někdo není ani schopný ráno vylézt z postele. Nedělá to ale z lenosti. Rozdíl mezi lenochem a člověk s depresí tkví v tom, že lenochovi se dělat nic nechce a má-li se do práce pustit, tak cítí zlost. Naproti tomu depresivní člověk má opravdovou radost z toho, že se mu podařilo udělat alespoň něco.
Deprese je nemoc
Když si člověk zlomí nohu, nebudete mu říkat, že to nic není a že to stačí rozchodit, případně použít odvar z heřmánku, a bude zase dobře. Poradíte mu nejspíš návštěvu u lékaře specialisty. Proč ale u depresivní osoby mají lidé tendenci vše zlehčovat a její problémy považovat za projev slabosti či lenosti? Deprese je totiž nemoc a jako taková patří do rukou lékaře-psychiatra.
Ten může nabídnout pomoc v podobě kognitivní behaviorální terapie, častěji se však uchýlí k tomu, že předepíše vhodná antidepresiva. Jejich náběh je pozvolný a první výsledky jejich účinnosti se dostaví po určité době užívání – zpravidla po 3 až 6 týdnech. Ačkoliv má většinová populace za to, že antidepresiva jsou návyková, případně že mění osobnost pacienta, jedná se o dezinformaci. Moderní antidepresiva na bázi SSRI[2] jsou velmi dobře snášena a přinášejí pozitivní výsledky.
