Odpor k jednorázovým papírovým a rostlinným brčkům vyvolává dnes a denně nekonečnou debatu o tom, zda je jejich výroba skutečně tak ekologická, jak se neustále prezentuje. Pravda vás možná překvapí.
Jistě si vzpomenete na doby, kdy ve školkách, školách a dalších institucích stávaly krabice plné barevných uzávěrů od plastových lahví. Možná se se sběrem víček setkáváte i v dnešní době.
Při třídění odpadu se bohužel stále objevují přešlapy. V kontejnerech tak často končí věci, které tam nepatří. Víte například, kam s rozbitým květináčem nebo kancelářskými sponkami?
Nová víčka, která nejdou od PET lahví oddělit, budí vášně. Některým lidem už dochází s podobnými „inovacemi“ Evropské unie trpělivost. Je argumentace Bruselu dostatečná? Nebo už s těmito omezeními překračuje meze?
Třídění odpadu sice není povinnost, ale těch, co odhodí sáček od brambůrků do trávy nebo obyčejné popelnice, prudce ubývá. Naštěstí. Jaká je ale cílová stanice námi vytříděného odpadu?
Ne nadarmo jsou poslední desetiletí nazývána dobou plastovou. Bez nadsázky lze říci, že plastové materiály jsou neodmyslitelnou součástí všech moderních průmyslových odvětví.
