Lepší zítřky, nebo další zbytečná administrativa? Firmy musí vykazovat, jak jsou prospěšné společnosti a přírodě

Stále častěji skloňovaná zkratka ESG – environmentální, sociální a governance faktory – je termín, který se stal klíčovým v dnešním obchodním světě. Jedná se o koncept takzvaného „udržitelného investování“. V podstatě se jedná o měření etických a udržitelných standardů firem a jejich dopadu na životní prostředí, společnost a podnikovou správu. ESG se postupně stává normou. Co si o hodnocení myslí odborníci? A jaká jsou rizika?

Tři základní faktory ESG

Environmentální faktor

V environmentálním pilíři se posuzuje, jak firmy snižují svoji ekologickou zátěž. Tento faktor zahrnuje vše od snižování emisí CO₂ a využívání obnovitelných zdrojů energie až po správné nakládání s odpady. Firmy, které se zabývají tímto aspektem, často investují do technologií a postupů, které minimalizují jejich dopad na životní prostředí. Na tento aspekt se začal klást důraz zejména od uzavření Pařížské dohody, ve které se státy zavázaly zastavit změny klimatu.

Sociální faktor

Druhým aspektem je prvek sociální, který zahrnuje péči o zaměstnance, podporu různorodosti a inkluzivity, ale také angažovanost ve prospěch komunity a humanitárních iniciativ. Do tohoto faktoru se počítá ale také například bezpečnost na pracovišti nebo ochrana spotřebitele.

Governance faktor

Posledním aspektem ESG je governance firmy, někdy také překládán jako faktor správního řízení nebo řízení rizik. To zahrnuje etické standardy a transparentní řízení. Firmy se snaží mít jasně definované procesy, aby minimalizovaly rizika a zajišťovaly spravedlivé a etické rozhodování. Spadá zde například odměňování, dohled nad vedoucími pracovníky, složení správní rady a podobně.

Dnes konkurenční výhoda, brzy nutnost

Faktory ESG se postupně stávají standardem pro investory, kteří posuzují společnosti právě podle těchto aspektů. Firma, která se orientuje na ESG, má často lepší postavení v očích investorů, kteří hledají podniky s udržitelnými praktikami a sociální odpovědností.

Společnosti, které ESG zanedbají, mohou čelit nepříjemným následkům, jak zdůraznil například Ján Lučan, člen představenstva ČSOB, v rozhovoru pro Ekonews.^[1] „Už teď vidíme na příkladu řady našich klientů, že firmy, které oblast ESG podceňují, mohou začít přicházet o zákazníky. Společnost v Evropě, ale nejenom v ní, začíná víc akcentovat to, aby výrobky nebo služby, které zákazníci spotřebovávají, byly rozumné ve vztahu k životnímu prostředí,“ řekl Lučan.

Podle Kateřiny Šveřepové, partnerky advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný, bude hrát ESG stále větší roli. „Dnes konkurenční výhodou, zítra nezbytností. S ohledem na nastavení legislativy již dnes nedostanete úvěr v bance bez toho, abyste zodpověděl nějaké základní otázky ve vztahu k tomu, jak vy jako podnikatel vnímáte svoji udržitelnost,“ řekla Šveřepová v rozhovoru pro info.cz.^[2]

Šveřepová upozorňuje na to, že tento trend bude postupně sílit, stále více se bude promítat do zadávacích řízení a bude vyvíjen větší tlak i na podnikatele dodávající služby a zboží veřejnému sektoru. „Neumím si představit, že by se do budoucna podnikatel obešel bez toho, aby měl vlastní strategii udržitelnosti,“ dodává Šveřepová.

Tlak na společnosti je vyvíjen také ze strany samotných akcionářů. Podle serveru Proxy Preview podali akcionáři v polovině února roku 2023 přibližně 540 návrhů, v nichž žádali společnosti, aby se zabývaly otázkami životního prostředí, sociálními otázkami a otázkami správy a řízení společností. Rezoluce zaměřené na změnu klimatu tvořily asi čtvrtinu celkového počtu, přičemž jejich počet se oproti stejnému období roku 2022 zvýšil asi o 12 %.^[3]

Společnosti s výší obratu nad 50 milionů eur a více než 250 zaměstnanci mají od 1. ledna 2023 povinně podávat takzvané ESG reporty. Tato povinnost se od roku 2026 má rozšířit i na menší a střední firmy. Je tedy vhodný čas začít se na to připravovat. Zpracování reportů může přinést vysokou administrativní zátěž, zejména pro menší a střední podniky. Avšak časná implementace může znamenat konkurenční výhodu a posílení důvěry jak u zákazníků, tak obchodních partnerů.

Rizika greenwashingu

S rostoucím tlakem na firmy rostou také rizika. Jedním z nich je například greenwashing. Jedná se o praktiku, při které společnosti falešně prezentují své produkty nebo činnosti jako ekologicky šetrné, i když ve skutečnosti nejsou. Firma může používat zelené slogany, obaly či marketingové kampaně, které naznačují, že jsou její produkty ekologicky příznivé, avšak ve skutečnosti nemusí mít žádný skutečný pozitivní dopad na životní prostředí.

„Mnoho společností a vedení firem se domnívá, že na tom, zda jsou otázky životního prostředí pro ně relevantní, nebo ne, ve skutečnosti nezáleží. Jde pouze o to, co od společnosti vyžaduje trh a jak ho uspokojit. Pokud tedy velká část trhu něco chce nebo chce něco vidět, pak jim to poskytněme,“ okomentoval motivaci firem Tom Bangemann, vedoucí oddělení vývoje a výzkumu dat společnosti SSON Research & Analytics.^[4]

Takové chování může být zavádějící a znehodnocuje úsilí skutečně odpovědných firem, které se snaží o udržitelnost a ochranu přírody. Greenwashing může přinášet poškození důvěry spotřebitelů a veřejnosti vůči firmám, které se na něm dopouštějí.

ESG se nevyhnutelně stává normou a pro řadu firem nebude lehké se novým požadavkům přizpůsobit. Obzvláště pro střední a menší podniky to bude administrativní zátěž, kterou se budou muset zabývat. Společenská poptávka však zatím nevyhnutelně směřuje k vyžadování těchto kritérií, především pak na Západu. Druhá otázka je, jestli tím Západu neujíždí vlak a není to jen další z mnoha nápadů, které ve výsledku lidem ztíží život.