Procházka po nížinných tropických deštných pralesech ve Střední a Jižní Americe se bude podstatně lišit od té, kterou bychom podnikli v českých lesích. V tropech totiž narazíte na různou drobnou havěť, která ač malá, tak dokáže napáchat velké škody na zdraví. V tuzemsku se do vás tak maximálně zakousne klíště obecné, které sice je přenašečem nebezpečných chorob, ale jeho kousnutí příliš nebolí. Případně vás bude otravovat komár nebo kloš jelení. Druhý jmenovaný má na nohách drápky, takže ho ze sebe jen tak nesetřesete. Ovšem v tropických deštných pralesích je to jiná liga. Tam žijí mravenci s druhovým označením paraponera clavata, kteří dostali hezkou českou přezdívku „projektiloví mravenci“. Proč se jim tak říká?
Zkouška dospělosti, o kterou určitě nestojíte
Amazonští domorodci z kmene Sateré-Mawé ke zkoušce dospělosti nepoužívají CERMAT, jak je tomu u nás, ale své mladé soukmenovce, budoucí válečníky, podrobují o něco těžšímu testování v rámci svých iniciačních rituálů. Speciální rukavici vyrobenou z listí lián naplní mravenci druhu paraponera clavata[1] a teď se ukaž, co vydržíš. O něco podobného naši maturanti jistě nestojí, protože bodnutí jednoho tohoto mravence je možné podle Schmidtova indexu bolestivosti označit číslem 4+. Znamená to, že se jedná o extrémní bolest.
Tu lze popsat tak, jako byste měli sedmicentimetrový hřebík zabodnutý v patě chodidla a chodili po hořícím dřevěném uhlí. Umíte si tu bolest představit? Někdo ji přirovnává k průstřelu střelnou zbraní, proto dostal mravenec lidový název projektilový. Tato bolest trvá celých 24 hodin, než odezní. U postižené osoby se může objevit edém, tachykardie nebo zvětšení mízních uzlin.
Od Hondurasu až po Brazílii
Mravenci paraponera clavata[2] se vyskytují ve vlhké tropické oblasti – v Hondurasu, Salvadoru, Nikaragui, Kostarice, Panamě, Venezuele. Najdete je i v Bolívii či Brazílii, a to většinou do nadmořské výšky 750 metrů. Své kolonie si staví u paty stromů, keřů, palem či lián, do jejich korun si chodí na nektar, kterým se živí. Tito mravenci nejsou ve své podstatě agresivní. Agresivitu projevují pouze při obraně svého hnízda. Takže pozor – do mraveniště v pralese nedloubat větví a raději se mu obloukem vyhnout.
