Nejlepší přítel člověka doprovází lidi již 14 000 let. Na světě existuje minimálně 343 plemen psů. Média často vykreslují některá psí plemena jako krvežíznivé bestie. Proč vlastně?
Něco málo z historie
Psi byli vyšlechtěni za nějakým účelem. Lidé začali vlky domestikovat z určitého důvodu, pravděpodobně chtěli hlídače, stopaře, společníka a ochránce, již tehdy se začala psí plemena specializovat.
Od hlídačů přes psí zápasy po chůvy
Bojová plemena psů byla nejprve vyšlechtěna za účelem ochrany stáda zvířat před velkými šelmami, jako byli například medvědi.
Až posléze si lidé začali všímat síly těchto psů a začali je využívat při psích zápasech. Historie krvavých psích zápasů je velmi dlouhá a sahá až do antického Říma. Tento „sport“ je naštěstí na mnoha místech světa nelegální (povolen je pouze v některých částech Ruska a v Japonsku). Na organizaci se často podílejí skupiny lidí, které vydělávají značné sumy na příjmech ze vstupného, sázkách nebo prodeji štěňat bojových šampionů, která jsou velmi lukrativním zbožím. Ke psům se nechovají dobře, mají spoustu vybavení pro jejich výcvik – například běhací pás – psi jsou k němu přivazováni a často jim berou vodu, takže pes je dehydratovaný a poté svolný ke všemu.
Nejčastěji byli na zápasy vybíráni pitbulové, protože jsou věrní a udělají vše, aby vyhráli a udělali tak radost svému majiteli. Psi jsou kolikrát nuceni bojovat, i když jsou zranění. Psí zápasy se v průběhu let změnily v jatka.
Dnes jsou tato plemena chována jako jakákoliv jiná plemena psů, a dokonce jsou nazývána chůvami, protože mají skvělý vztah k dětem. K lidem obecně se chovají láskyplně, při správném výcviku a socializaci jsou skutečnými miláčky rodiny.
Výchova, nebo přirozenost?
Lidé o těchto plemenech smýšlejí různě a často zaujímají tři postoje. Někdo si myslí, že označení bojové plemeno je v pořádku, jiný tvrdí, že je tento termín nesmyslný, a mnoho lidí zastává názor, že záleží na výcviku psa. Stále opakovanou otázkou je, zda se takzvaná bojová plemena psů narodila s potenciálem zabíjet, nebo byla k zabíjení vedena výchovou. Pravdou je, že tito psi byli chováni právě z jednoho v té době populárního důvodu, a to kvůli jejich úspěchu v zabíjení. Tato plemena mají agresivitu zakódovanou v genech, ale výcvikem ji lze potlačit. Psi dříve určení k boji se k zápasům nenarodili, ale byli k nim vycvičeni. Je potřeba mít na paměti, že tyto rasy jsou aktivní a je na páníčcích, aby svým psům zajistili vhodnou zábavu. Z tohoto důvodu se tato plemena nedoporučují začátečníkům, ale majitelům se zkušenostmi, kteří se svému psovi budou věnovat a poskytnou mu důsledný, ale láskyplný výcvik.
Jaká je realita?
Z kynologického hlediska bojová plemena psů neexistují, najít můžeme „jen“ agresivní a nebezpečné psy, a to napříč všemi plemeny. Přesto se neustále objevují názory, že by se chov těchto psů měl zakázat nebo alespoň regulovat. V řadě zemí je vlastnictví těchto psů regulováno speciálními zákony. U nás byl navržen zákon o regulaci chovu „bojových plemen“ v roce 2013, nebyl však projednán v Poslanecké sněmovně, stále tedy platí, že v Česku je možné chovat jakékoli psí plemeno.
Která plemena bývají nejčastěji označována za bojová?
Média na seznam bojových psů nejčastěji zařazují pitbula, rotvajlera, dobrmana, amerického stafordšírského teriéra, argentinskou dogu a bulteriéra a mnoho dalších.
Pro všechna tato plemena je však typický výrazný úsměv.
Vědci ze španělské univerzity potvrdili, že psi se dokážou usmívat. Tuto mimiku prý odkoukali od svých páníčků a komunikují takto pouze se svými lidmi, nikdy s jiným psem.
Mýty o bojových plemenech
O bojových plemenech se mezi lidmi šíří různé mýty a fámy, pojďme je prověřit.
Pes, který se chová agresivně k jiným zvířatům, zaútočí i na člověka
Tento mýtus je zcela nepodložený a neplatí, naopak byla vyžadována pouze agresivita vůči jiným zvířatům, nikoliv lidem. Pes, který se obrátil proti člověku, byl často okamžitě a nemilosrdně utracen.
Agresivita vůči člověku se objevuje napříč různými plemeny psů. Avšak i v určitém věku se může tento přítel člověka chovat agresivněji. Většinou se pes poprvé snaží ve smečce (myšleno zvířecí i lidské) prosadit za každou cenu od tří do šesti měsíců. Jak se takové chování projevuje? Pes například vrčí u misky s jídlem, když se k němu přiblížíme, dále pak útočí u veterináře a podobně.
Další období prosazování svých zájmů se liší podle velikosti zvířete. Malá plemena mají druhé období agrese ve věku jeden a půl roku až dva roky. U velkých plemen se tyto sklony objevují později, většinou ve dvou až třech letech. Druhé období agrese je pro psa nejvýznamnější. Někteří psi útočí s velkou vervou a členové rodiny se jich mohou začít bát.
Nebezpečného psa poznáme na první pohled
Toto tvrzení je čistá spekulace. Takzvaní bojoví psi byli používáni třeba i v boji s býky a tomuto zápasu bylo uzpůsobeno i jejich tělo. Typická je pro ně široká hruď, pevné tělo a velmi vyvinuté svalstvo. Toto všechno v lidech na první pohled vzbuzuje strach.
Označení „bojová plemena“
Označení zavedla média, ale v kynologii tento termín nenajdeme. Proto je obecné pojmenování „bojová plemena“ svým způsobem chybné.
Rotvajler má krvavou minulost
I rotvajler je řazen kvůli svému vzhledu do kolonky „bojový pes“, a to i přesto, že toto plemeno nikdy v zápasech používáno nebylo. V 19. století byl velmi oblíbený u šlechty, jeho úkolem bylo původně hlídat a hnát stáda dobytka, špatnou pověst získal však kvůli útokům na lidi.
Bojová plemena v mnoha zemích reguluje zákon
V České republice dosud nebyl uzákoněn zákon týkající se bojových plemen. V některých zemích chov těchto psů podléhá zákonům, dokonce existuje i několik států, kam mají tato zvířata vstup zakázán, nebo je jejich vstup podmíněn. Jedná se například o následující evropské země.
Chorvatsko
Do této Čechy oblíbené destinace nemůžeme jet se svým bull teriérem, pokud nemá průkaz původu a tím pádem není zapsán v registru Mezinárodní kynologické organizace FCI.
Dánsko
Do Dánska by se rozhodně neměli vydávat majitelé následujících plemen: pitbulteriér, americký stafordšírský teriér, argentinská doga a jejich kříženci. Jejich vstup do země je přísně zakázán, výjimku mají psi narození před 17. 3. 2010, v této době nebyl ještě zákon v platnosti.
Francie
Také do Francie mají vstup zakázána bull plemena, ať už mají průkaz původu, nebo nemají, země zamítla i vstup křížencům podobným těmto plemenům.
Irsko
Od roku 1998 v Irsku platí zákon, který říká, že majitelé plemen americký pitbulteriér, bulteriér, dobrman, stafordšírský bulteriér, německý ovčák a rhodéský ridgeback musí mít psa na vodítku, které nepřesáhne 2 metry, a na veřejnosti je povinný náhubek.
Německo
Vstup bull plemenům není zakázán, ale musíme dodržovat dvě pravidla, a to, že budou mít tato plemena náhubek a budou po celou dobu na vodítku.
Rakousko
I Rakušané mají k těmto plemenům výhrady, proto zavedli stejná pravidla jako v Německu.
Norsko
Do Norska se se psem nepodíváme, pokud jsme si jako parťáka pořídili jedno z následujících plemen: argentinská doga, stafordšírský teriér, pitbul a další, včetně jejich kříženců.
Spojené království
A do Spojeného království mají vstup přísně zakázáni pitbulové i argentinské dogy, opět včetně kříženců.
Aktivity, které můžeme s těmito psy dělat
Tato plemena psů mají obrovské množství energie a tu ze sebe musí dostat, pokud možno při sportovních aktivitách.
Se psy můžeme aktivně provozovat tyto činnosti:
- výdrž na peškovi
- skok do výšky
- tažení zátěže za speciální tříkolkou a mnoho dalších
Pod označením bull sport se skrývají disciplíny, které jsou náročné na sílu a dynamičnost. Jde o sílu, houževnatost, odolnost a hlavně nechuť psa prohrát. Jedná se o fyzicky náročné disciplíny a s tím je spojena i příprava psa. V České republice existuje několik organizací, které pořádají jak závody, tak tréninky. V rámci závodů je možné bojovat v Českomoravském poháru bull plemen, do kterého jsou zařazeny různé akce jednotlivých pořadatelů.
Nejagresivnější plemena
Žebříčky se liší, avšak většina se shodne, že nejagresivnějším psem je překvapivě jezevčík. Americká studie z University of Pensylvania přišla s výsledkem, že každý pátý jezevčík pokouše cizí lidi nebo psy, každý dvanáctý jezevčík zaútočí na svého pána. Dokonce tuto informaci potvrzují i čeští veterináři.
Jako nejméně agresivní plemeno se uvádí baset, který se vyznačuje přátelskou a dobromyslnou povahou.
Nevědomost plodí strach
Obecně platí, že lidé mají z neznámého obavy. Psů typu bull se bát nemusí, jsou to věrní psi s citem pro rodinu. Dají za svou smečku život a za pohlazení udělají třeba kotrmelec. Je však třeba je respektovat, jako jakéhokoli jiného psa. A k tomu je třeba mít na paměti jedno zásadní nepsané pravidlo: Nikdy nehlaďme psa bez dovolení majitele.
Jak se na tuto problematiku díváte vy? Jsou psi těchto plemen vašimi oblíbenci, nebo z nich máte obavy?
