Stephen Grover Cleveland[1] byl prezidentem Spojených států amerických a má na kontě hned několik výjimečností. Jednou z nich je i skutečnost, že byl prezidentem dvakrát, ale ne v po sobě jdoucích volebních obdobích. Jako jediný americký prezident obhájil svůj post již po jednom předešlém neobhájení. Funkci prezidenta tedy zastával v letech 1885–1889 a poté 1893–1897. Byl to právě on, kdo dne 28. 10. 1886 slavnostně odhalil sochu Svobody. Jeho manželka Frances Cleveland byla nejmladší první dámou v historii USA, protože se jí stala v 21 letech. A v neposlední řadě se jedná o prezidenta, který použil právo veta častěji než kterýkoliv jiný prezident, a to před i po něm.
Cleveland měl 8 sourozenců a kvůli nedostačující finanční situaci studoval s přestávkami. Přesto se stal právníkem a proslul svojí cílevědomostí a oddaností práci. Žil nadále skromně a svůj příjem věnoval zejména rodině, matce a sestrám. Politicky byl zaujat proti republikánům a součástí jeho kariéry před prezidentským úřadem byly i přešlapy.
Vynikal svérázností a odvahou být spravedlivý za každé situace
Jak byl Cleveland svérázný a rozhodný, neostýchal se používat právo veta, a to již ve funkci starosty Buffala, kterým byl před zvolením prezidentem. Tato skutečnost upevnila jeho výraznou pověst. Vetoval totiž zákon o čištění ulic, který schválila obecní rada. Ta přijala kvůli politickým konexím uchazeče s nejvyšší nabídkou, jak tomu bylo doposud zvykem. Cleveland učinil i další navazující kroky, díky kterým si ho lidé spojovali se snahou očistit vládu od korupce.
Vzdor proti korupci mu přinesl uznání i ve funkci guvernéra New Yorku. Vyjádřil svůj nesouhlas se zbytečnými výdaji a již během prvních dvou měsíců, co zastával tento post, osmkrát vetoval. Jako první vzbudilo pozornost jeho veto zákona o snížení jízdného v newyorských vlacích. Považoval tento zákon za nespravedlnost, a to s přihlédnutím k tomu, že majitel Jay Gould převzal společnost v upadajícím stadiu a zajistil opět její solventnost. Clevelandovo veto bylo následně opravdu potvrzeno.
Pravomoc vetovat nepřekvapivě využíval i jako prezident. K této možnosti se uchyloval nepřehlédnutelně často. Odmítnul stovky soukromých návrhů zákonů o důchodech pro veterány americké občanské války. Domníval se, že pokud jejich žádosti o důchod již byly zamítnuty důchodovým úřadem, neměl by se Kongres pokoušet toto rozhodnutí zrušit. Následně Kongres schválil zákon o přiznání důchodů za invaliditu, která nebyla způsobena vojenskou službou. Cleveland vetoval i tento zákon.
Vetoval podporu od vlády a chtěl přimět občany k sounáležitosti
Ovšem jeho nejznámější využití práva veta bylo v roce 1887 veto zákona o osivu v Texasu. Kongres totiž po ničivých suchých obdobích vyčlenil 10 000 dolarů na nákup osiva obilí pro tamní farmáře. Nejednalo se v porovnání s katastrofou ani o velkou částku, ale i tak byla potřebná. Uhynulo totiž přibližně 85 % dobytka a ten přeživší neměl co jíst. Na pokraji vyhladovění byli i samotní farmáři, kteří jedli dokonce osivo. Cleveland veto tohoto zákona odůvodnil tím, že nevidí pro tento výdaj opodstatnění v ústavě. Nebyl zastánce toho, aby se moc vlády rozšiřovala na pomoc jednotlivým skupinám, které jsou zasaženy utrpením, když jejich činnost nesouvisí s veřejnou službou. Zásahem federální pomoci je totiž zamezeno tomu, aby se mezi lidmi projevily vlastnosti jako přátelskost a dobročinnost, které posilují pouta semknutí společnosti. V takových případech by měli projevit snahu pomoci právě spoluobčané. Tím poukázal na význam laskavosti jednotlivců, rodin, komunity i charitativních organizací.
Ve svém poselství Cleveland argumentoval takto:
„V ústavě nenacházím pro taková opatření žádné opodstatnění a jsem přesvědčen, že by se pravomoc a povinnosti vlády neměly rozšiřovat na výpomoc jednotlivcům postižených neštěstím, nemá-li tato pomoc žádnou souvislost s veřejnou službou. Domnívám se, že tendenci přehlížet omezené poslání této moci a povinnosti je třeba pevně odolávat, a vytrvale prosazovat poučení, že ačkoli občané podporují vládu, vláda by neměla podporovat občany.“[2]
Jeho poselství k vetu tedy vyjadřovalo oddanost ústavě a důraz na charitu. Cleveland uvedl, že ačkoli si myslí, že úmysly zákona jsou dobré, je povinen svůj souhlas odepřít. Svoji zákonodárnou povinnost chápal jako možnost zabránit tomu, aby se nedokonalé zákony staly platnými, nikoliv jako prosazování těch, které považoval za prospěšné.[3]
Nevzdal se svých zásad navzdory nelibosti druhých
Grover Cleveland je osobou pozoruhodnou, přestože na první dojem jeho vlastnosti a jednání byly poměrně běžné. Jak zmiňuje životopisec Allan Nevins, nevyznačoval se ničím, čím by další tisíce mužů nemohly disponovat. Byl čestný, odvážný, charakterově stabilní, rozhodný, nezávislý a používal selský rozum. Tyto povahové rysy ale vlastnil ve značnější míře než ostatní. Ačkoliv na konci svého druhého funkčního období byl již považován za nepopulárního, zapsal se do historie jako úspěšný prezident s výraznými vůdcovskými schopnostmi a dodržováním morálních zásad. Byl nevídaně zásadový. Neustoupil ze svého závazku vykonávat pouze pravomoci, které mu dovoluje ústava. Právě jeho zásadovost mu vynesla obdiv mnoha lidí, podobně jako mnoho nepřátel. Přesto si zachoval své vlastenecké ctnosti, což staví jeho charakter na stejnou úroveň jako Washingtonův.
