Lucius Quinctius Cincinnatus je legendou nejen pro Římany. Po celý život prokazoval čest i poctivost. Ač vedl život prostého farmáře, v případě nouze posloužil lidu a během 16 dní vyřešil válečný konflikt. Byl velice schopný a nejvyšší moc mu byla udělena dokonce dvakrát, nezdržel se u ní však ani o den déle, než bylo nezbytně nutné. Senátoři, kteří ho přišli informovat o jeho prvním jmenování do funkce, ho zastihli při práci na poli, které se ani nadále nevzdal.
Pokora a skromnost na prvním místě
Cincinnatus žil zřejmě mezi lety 519–430 př. n. l. a byl to patricij (plnoprávný občan), voják a politik v dobách počátku římské republiky. Díky svým hodnotám a zejména z pohledu dnešní doby také obdivuhodnému chování se stal legendární postavou a představitelem především občanských ctností.
Byl oponentem práv plebejců (prostý občan bez předků mezi rodovou šlechtou) a odporoval Terentiliovi, který orodoval za kodifikaci zvykového práva rovnoměrného pro patricije i plebejce. Pracoval na vlastním malém hospodářství, vedl spořádaný život prostého farmáře, avšak invaze přiměla jeho spoluobčany požádat ho o vedení. Za pouhých 16 dní dosáhli vítězství a Cincinnatus se vzdal své moci, z ní plynoucích výhod a vrátil se na svoji farmu. Posloužil tedy lidu a opět se věnoval skromnému životu. Právě toto jednání je často uváděno jako příklad vynikajících vůdcovských schopností, občanské ctnosti, pokory i skromnosti a v neposlední řadě také služeb vyššímu dobru.
Život Cincinnata na pozadí bojů
Dle tradovaných informací se Cincinnatus narodil přibližně v roce 519 př. n. l., tedy v posledním desetiletí římského království. Ještě před založením Říma vznikl patricijský rod Quinctia, jehož měl být členem. Prvním konzulem tohoto klanu, který byl zvolen v roce 471 př. n. l., byl Titus Quinctius Capitolinus Barbatus, jenž je někdy považován za Luciova bratra, jindy za jiného příbuzného. To by vysvětlovalo, proč třetí část jména – cognomen, je právě Cincinnatus. Je zděděná nebo představuje rys typický pro postavu, v tomto případě znamená „kudrnatý“.
V roce 460 př. n. l. se Řím ocitl ve válce s Aequiy. Od roku 462 př. n. l. byla prosazována kodifikace římských zákonů se záměrem vytvořit ústavu, která by mimo jiné kontrolovala moc patricijských konzulů. Tuto aktivitu má na svědomí tribun Gaius Terentilius Harsa, který byl i s dalšími plebejci ignorován a následně vyhnán patriciji, údajně včetně Cincinnatova syna. Násilný odpor patricijů vyvolal nepokoje, což v rámci dobývání města vedlo k usmrcení současného konzula Publia Valeria Poplicoly. Cincinnatus se tak stal sufektním, tedy náhradním konzulem, za kterého je právě považován i moderními historiky, přestože jeho historie je obestřena pár tajemstvími. Sám Cincinnatus byl odpůrcem plebejských návrhů a jeho syn byl údajně vyhnán a zabit za vraždu plebejce.
Okolnosti prvního jmenování Cincinnata do funkce diktátora
Roku 458 nebo 457 př. n. l. byl Cincinnatus diktátorem. Zastával tedy funkci podobnou králi a jmenovanou republikou v krajní nouzi. Bylo potřeba vést posily na obranu římského vojska. Řada podrobností příběhu je dnes považována za podvrh a někteří považují celé vyprávění za smyšlené. Záznamy také zahrnují skutečnost, že využil svého postavení, ignoroval námitky tribunů a obvinil žalobce svého syna z křivé přísahy a vyhnal ho tím do vyhnanství.
Nicméně spory začaly tím, že Aequiové porušili dohodu a pokusili se dobýt Tusculum. Současní konzulové vypravili dvě armády. Jednu na pomoc Tusculu a druhou, která se zaměřila na území Aequiů a jejich sabinských spojenců. Ovšem vojsko se po dosažení hory Algidus v Albánských horách rozhodlo odpočívat, ne útočit. Aequiové tak měli dobrou příležitost začít je obléhat. Pouze pěti jezdcům se tak podařilo utéct a informovat římský senát. Protože druhé vojsko nebylo schopné pomoci, senátorům nezbývalo, než jmenovat diktátora. Tím byl jmenován právě Cincinnatus, a to na 6 měsíců.
Když Cincinnatus oral na svém poli, skupina senátorů ho přišla informovat o jeho jmenování do funkce diktátora. Sdělili mu, že doufají, že celá situace dopadne dobře pro něho i pro zemi. Požádali ho o obléknutí tógy, oděvu, který se nosil pouze na veřejnosti, a následně proběhlo pasování na diktátora. Bylo mu také přiděleno několik liktorů, tedy sluhů, na ochranu i prosazování jeho rozkazů.
Jeho postup zahrnoval nařízení každému věkově způsobilému muži, aby se dostavil na Martovo pole s dvanáctinásobkem normálního počtu táborových hrotů. Poté se vydali na pomoc konzulovu vojsku a právě zde, v bitvě u hory Algidus, použili své bodáky proti obléhajícím Aequiům. Zajímavostí je, že Cincinnatus neusiloval o jejich vyvraždění, ale akceptoval jejich prosby o milost a nabídl jim amnestii. Podmínkou byla poprava tří hlavních viníků a vydání vůdců v řetězech. Poté bylo vztyčeno jho sestávající ze tří kopí a Aequiové pod ním museli projít jako důkaz podřízenosti, uklonit se a uznat svou porážku. Cincinnatus poté rozpustil vojsko a vrátil se na svůj statek, čímž se vzdal vlády pouhých 16 dní poté, co mu byla udělena.
Období Cincinnatovy druhé diktatury
Na základě návrhu Tita Quinctia Capitolina Barbata Cincinnatus v roce 439 př. n. l. přerušil svůj odpočinek a opět se stal diktátorem. Měl se vypořádat s obávaným spiknutím bohatého plebejce Spuria Maelia, který se chtěl jmenovat králem Říma. Došlo k obsazení Kapitolu patriciji. Maelius měl být předveden před Cincinnata, ale utekl do davu a byl zabit velitelem Ahalem, kterého Cincinnatus jmenoval. Kvůli překročení svých práv byl postaven před soud a přijal dobrovolné vyhnanství. Po odeznění krize se Cincinnatus opět vzdal své funkce diktátora.
Cincinnatus by mohl být vzorem
Příběhy o Cincinnatově vojenském vítězství a následném vzdání se moci stále vzbuzují obdiv. Cincinnatus byl a dodnes je postavou nadmíru působivou, což si zajistil vlastními činy. Avšak je – právě proto – také obestřen legendami, některé detaily jeho života tedy nejsou potvrzeny. Nicméně navzdory zpochybňování určitých podrobností moderními historiky je to postava pozoruhodná a díky svým ctnostem by nám mohla sloužit jako vzor. Minimálně je na místě zamyslet se nad touhou bojovat za lid a neglorifikovat pouze vlastní dobro, zároveň si pevně stát za svými názory a přijmout zodpovědnost za veškeré činy.
Ne náhodou po vzoru jeho jména nesou název některá města, a to italské Cincinnato, Cincinnatus ve státě New York a Cincinnati v Ohiu. První prezident USA, George Washington, byl pokládán za Cincinnatova nástupce, protože po vítězství ve válce za nezávislost nadále neusiloval o politickou moc a po skončení dvou volebních prezidentských období se uchýlil do ústraní. Britský premiér Boris Johnson postavu Cincinnata zmínil ve svém projevu na rozloučenou dne 6. září 2022. Někteří komentátoři poznamenali, že ač se Cincinnatus vrátil na svoji farmu, byl poté opět povolán k moci. V českém prostředí by mohl být předobrazem Přemysla Oráče v Kosmově kronice.
