Jedním z témat, jež právě rezonují českou společností, je inflace. Zejména její rychlý růst a vliv na zvyšování cen zboží a služeb a snižování kupní síly peněz. Současná míra inflace dokonce atakuje historické maximum. Podle dat českého statistického úřadu byla nejvyšší průměrná roční míra inflace v celé historii samostatné České republiky v roce 1993, kdy dosáhla výše 20,8 %.

Spotřebitelské ceny jsou v srpnu 2022 meziročně vyšší o 17,2 % a podle ekonomických prognóz by měly i nadále růst. Je tedy možné, že inflace dosáhne do konce roku rekordní výše. Abychom lépe pochopili, co všechno pro nás takto vysoká míra inflace znamená, podívejme se na tuto problematiku blíže.

Co je inflace?

Inflace v ekonomické mluvě měla původně jiný význam, než který užíváme dnes. Pokud byste se před 50 lety zeptali ekonomů, co je to ta inflace, odpověď by zněla, že je to zkrátka navyšování množství peněz v oběhu. Původně z anglického „inflation“, což doslova znamená nafouknutí či nafukování právě té peněžní zásoby.

Zvyšování cen, tedy to, co se označuje za inflaci dnes, je však až teprve důsledkem inflace. Pokud bude v ekonomice více peněz, ale stejné množství zboží, nutně dojde k růstu cen. K této změně terminologie došlo časem a postupně, zejména proto, že lidé a média nejvíce zajímá právě tento důsledek, tedy dopad na ceny zboží a služeb a také na úspory. Máme-li vysokou inflaci, vše zdražuje a hodnota úspor rychle klesá. Míra tohoto zdražování se vyjadřuje pomocí indexu spotřebitelských cen a měří se zvýšení za určité období, typicky za 1 rok či měsíc.

Proč je míra inflace tak vysoká?

Nejvyšší míru inflace má Zimbabwe s 269 %, následuje Libanon 162 %, Venezuela 156 %, Sýrie 139 %, Súdán 103 %, Argentina 88 % a Turecko 86 %. Z vyspělých ekonomik zmíníme USA 6,5 %, eurozónu 9,2 %, Německo 10,4 %, Švýcarsko 3,0 % nebo Japonsko 3,7 %. V našem regionu má například Slovensko 14,9 %, Polsko 17,9 % či Maďarsko 21,1 %. Toto číslo se samozřejmě stále mění.

Jak vidno, Česká republika, ač má inflaci vyšší, než je například průměr v EU, nijak zvlášť nevybočuje z celosvětového trendu. Po dekádě extrémně nízkých úrokových měr, kdy se inflace „schovávala“ spíše v cenách finančních aktiv, zejména akcií a nemovitostí, se v roce 2022 začala projevovat také v cenách běžného spotřebního zboží. A zatímco růst cen finančních aktiv je vnímán pozitivně, růst spotřebitelských cen nikoliv.

Zajímavé jsou též prognózy jak dnes již bývalého guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka, tak jeho zahraničních kolegů napříč opravdu všemi zeměmi. Nejprve jsme poslouchali, že inflace je jen dočasná a co nevidět odezní, poté, že má začít od druhé poloviny roku 2022 klesat, aby nakonec svá tvrzení centrální bankéři pozměnili tak, že inflace nejspíš zůstane až do poloviny roku 2023 dvojciferná. Ale nebojte, nejnovější prognóza ČNB z listopadu 2022 slibuje inflaci pouhá 2,7 % již v 1. čtvrtletí roku 2024.

A příčiny inflace? Na to se názory různí. Někteří vám řeknou, že hlavním viníkem je proběhnuvší pandemie, jiní, že právě probíhající rusko-ukrajinský konflikt, jenž byl katalyzátorem k bezprecedentnímu růstu cen energií. Pak tu máme deglobalizaci a problémy v dodavatelských řetězcích a někteří hází vinu na „zlé“ obchodníky, kteří ucítili příležitost a narativu o vysoké inflaci využili ke zvýšení cen za své zboží či služby.

V souvislosti s inflací se často zmiňuje tzv. cenová hladina, jakási relace mezi množstvím peněz a množstvím výrobků (služeb) dané ekonomiky, které lze za peníze koupit. S rostoucí inflací roste cenová hladina na straně nabídky i na straně poptávky.

Co se nabídky týče, hovoříme o nabídkové inflaci, jejíž příčinou je růst cen a zboží, typicky postupné vyčerpávání zdrojů, pokles produkce a podobně. V rámci poptávky existuje určité množství peněz v dané ekonomice, kterou svými nástroji koriguje centrální banka. Laicky řečeno, příčina na straně poptávky znamená to, že výroba (produkce) roste pomaleji než množství peněz, které vlastní zákazník.

Založte si spořicí účet

Chytrý bankovní účet bez poplatků s odměnou až 3 000 Kč

Česká národní banka

Již několikrát se v souvislosti s inflací hovořilo o České národní bance. Je nejdůležitějším orgánem v měnové politice. Jedná se o centrální banku České republiky, o součást Evropského systému centrálních bank. Jejím úkolem je dohlížet na trh s financemi a řešit krize na finančním trhu. Pečuje o stabilitu měny respektive o dosažení a udržení cenové stability (nízkoinflačního prostředí v ekonomice), přispívá k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst.

Česká národní banka je zřízena Ústavou České republiky a svoji činnost vykonává v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb. o České národní bance. Operuje zejména v Praze, ale i na mimopražských pracovištích v Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě.

Nejvyšším orgánem instituce je bankovní rada, která se skládá z guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř dalších členů jmenovaných prezidentem. Současným guvernérem České národní banky je Aleš Michl. Jeho dlouholetým předchůdcem byl Jiří Rusnok.

Jako jediná má oprávnění vydávat bankovky a mince. Dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, tedy na bankovní sektor, kapitálový trh, pojišťovny, penzijní společnosti a další.

Hlavním nástrojem české centrální banky v oblasti měnové politiky jsou úrokové sazby respektive rozhodování o jejich výši. Nastavení sazeb se promítá například do měnového kurzu, výdajů na spotřeby a investice, úspory, objem výroby nebo ceny zboží. Při zvýšení úrokových sazeb se Česká národní banka snaží inflaci snížit, naopak při snížení úrokových sazeb se inflace zpravidla zvýší.

Pokud Česká národní banka zvýší úrokové sazby, bude pro velkou část lidí opravdu složité pořídit si například hypotéku. Tím jsou ale zároveň ochráněni proti dlouholetému zadlužení, které by je vlivem vysokého zdražování mohlo učinit neschopnými splácet úvěr a dostat je v nejhorším případě až do procesu exekuce či insolvence.

Jak chránit úspory před inflací?

Z důvodu současné ekonomické situace je dobré – pokud jste tak ještě neučinili – začít promýšlet, jak své úspory ochránit, v lepším případě zhodnotit o nějakou korunu navíc. Jednou z možností bylo ke konci roku 2021 nakoupit protiinflační dluhopisy. Tato investice byla bez rizika, v podstatě s jednoduchou možností výběru (na rozdíl od různých spoření, která se uzavírají na minimálně 6 let) a s opravdu zajímavým zhodnocením v závislosti na míře inflace. Bohužel, v současné době se již, z pochopitelných důvodů, žádná nová emise dluhopisů nepředpokládá, proto se pojďme podívat na jiné způsoby, jak své úspory ochránit.

V horizontu delším pěti let lze nabídnout stavební spoření, kde je zpravidla minimálně šestiletá lhůta pro spoření a možný výběr bez poplatků skrze dřívější ukončení spoření. Zde ale nejsou úrokové sazby tak vysoké, tudíž jedním z mála benefitů je státní příspěvek ve výši 10 % z celkového ročního vkladu, maximálně však 2 000 Kč za rok.

Další možností je uložit úspory na spořicí účet. Výnos sice zdaleka nedosahuje dvojciferných hodnot, ale výhodou je, že se jedná o extrémně konzervativní nástroj, který je v podstatě bez rizika, a zřídit si spořicí účet zvládne opravdu každý. Musíme se však poohlédnout po co nejlepší úrokové sazbě, která může dosáhnout až 6,15 % ročně, což není rozhodně špatné.

Úspory (Foto: Elements.envato.com)
Úspory (Foto: Elements.envato.com)

Sarah Colesová, hlavní analytička britské investiční platformy Hargreaves Lansdown, doporučuje především mladým, aby část svých peněz investovali do akcií. Nabízí jim to větší šanci na dosažení výnosů překonávajících inflaci. Investovat lze v prostředí rostoucích úrokových sazeb například do komodit. Ty spolu s hodnotovými a cyklickými akciemi patří k investicím, které mají tendenci dosahovat nejlepších výsledků v období rostoucích úrokových sazeb.

Investice je však vhodné řádně diverzifikovat a vytvořit si tak zdravé portfolio, kam peníze dlouhodobě ukládat (akcie domácí i zahraniční, dluhopisy, komodity, nemovitosti, případně alternativní investice v podobě kryptoměn). V dlouhém období, v horizontu 5–10 let a více, se doporučuje nečasovat trh a nevyčkávat na vhodnou dobu, ale investovat pravidelně menší částku každý měsíc. Nyní však čím dál více expertů nahlas říká, že na trzích panuje tzv. „bublina všeho“ a že se chytré peníze z akciového a nemovitostního trhu spíše stahují v očekávání ekonomické krize a velkých propadů cen akcií i nemovitostí.

Jak to nakonec dopadne, není nikdo schopen s jistotou říci, ale v oblasti investic obecně je velmi důležité nenechat se zlákat vidinou vysokých zisků. Doporučujeme investovat s rozmyslem, případně i po konzultaci s odborníkem, pokud se v oblasti investic a financí neorientujete sami. A dobrým nápadem může být i zřízení záchranného fondu 3–6 měsíčních výplat pro případ výpovědi, dlouhodobé nemocenské a podobně.

Deflace

V souvislosti s inflací nelze opomenout ani deflaci, která je přesným opakem inflace. V deflačním prostředí vaše úspory nabývají na hodnotě, protože se kupní síla peněz zvyšuje a cenová hladina zboží a služeb klesá. To zní skvěle, řeknete si! Tak v čem je háček? O tom se vedou vášnivé debaty i mezi ekonomy, tedy spíš vedly, než převládl současný hlavní proud, který je takřka nedotknutelný a je mixem neoklasické ekonomie a keynesiánství. Výsledky myšlenek těchto ekonomických škol můžeme sledovat v přímém přenosu několik posledních dekád. Růst HDP vykoupený inflací a extrémním zadlužením všech států světa.

Narativem hlavního proudu je, že nedostatečná emise peněz by znamenala úplné zastavení trhů a peněžních oběhů, což by mělo za následek pokles cen statků, vedlo by k nižším tržbám firem, tím pádem i k nutnosti snížit náklady a poklesu mezd, následně pak i snížení počtu pracovních míst. Zvyšovala by se nezaměstnanost, zastavily veškeré investice, zkrátka hotový armagedon.

A realita? Jaké by to bylo, pokud bychom měli nulovou inflaci či deflaci, to v současném ekonomickém rozpoložení nezjistíme, protože výše zmíněné ekonomické školy mají chronický strach z opakování Velké hospodářské krize 30. let minulého století a v přesvědčení, že ji způsobila právě deflace, hlásají, že rozhodně není lepší než inflace a že by naopak znamenala opakování historie. Stejně tak měnové politiky centrálních bank se snaží deflaci zabránit, mnohdy až hystericky, nekonečným tištěním nových peněz.

Založte si bankovní účet

Bez poplatků a navíc s bonusem 3 000 Kč

Pokud by vás zajímalo, jak by takový alternativní ekonomický svět mohl vypadat, doporučujeme nastudovat Rakouskou teorii hospodářského cyklu a obecně přístup Rakouské ekonomické školy, která mimochodem nemá nic společného se současným Rakouskem, název je daný čistě historicky.