Podélné parkování je pro spoustu řidičů noční můrou. Kdo by si chtěl odřít drahá hliníková kola o betonový obrubník? Moderní automobily jsou naštěstí vybaveny pomocníkem. Znali ho už v 50. letech. Jmenoval se „curb feeler“.
Je pro vás podélné parkování noční můrou?
Podélné parkování je jedním z největších strašáků každého majitele aut. Škrtání drahých hliníkových kol o obrubník je asi jeden z nejhorších zvuků, co v autě můžeme slyšet. A stačí chvilka nepozornosti a následkem je nenávratná deformace kola a nevzhledné škrábance, které se vám budou připomínat do chvíle, než kolo vyměníte nebo ho necháte draze opravit.
Také vás napadá otázka, proč v dnešních autech s takovým množstvím bezpečnostních a jízdních asistentů běžně chybí ten, který by vám usnadnil podélné parkování? Naštěstí některé automobilky do svých vlajkových modelů dávají za příplatek asistenta parkování, který speciální kamerou řidiče informuje o vzdálenosti mezi vozem a obrubníkem. Ti opatrnější a bez parkovacího asistenta pak couvají se zrcátkem sklopeným směrem dolů. Nejbezpečnější je pak asistent, který za vás automaticky zaparkuje zcela sám. Jenže to už musíme sáhnout hodně hluboko do kapsy.
Mechanický asistent upozorní na obrubník
Během podélného parkování bez asistenta se budeme muset chtě nechtě spolehnout na vlastní um. Ideálním řešením, jak disky kol nepoškrábat, je použití speciálního parkovacího asistenta, kterého znali motoristé už v 50. letech minulého století. Říkalo se mu „curb feeler“. Ačkoliv neexistuje doslovný překlad do češtiny, volně by se dal přeložit jako „tykadélko pro detekci obrubníku“.
V 50. letech se zejména americkým automobilům dávala velká chromovaná kola, která byla vysoce elegantní a také velmi drahá. Ameriky byly navíc rozměrné, a tak bez posilovače řízení bylo mnohdy náročné zaparkovat bezpečně přímo u obrubníku bez poškození disků. Proto se na vozech začaly objevovat speciální kovové dráty s pružinou. Ty začaly škrtat o obrubník ve chvíli, kdy byly nebezpečně blízko. Když jste se s vozem od obrubníku vzdálili, pružina se opět vrátila na své místo do původního tvaru. „Curb feeler“ se montoval především do oblasti předních kol, výjimkou později nebyly ani prostory u zadních kol.
„Curb feeler“ už jen na veteránech
V dnešní době se s tykadly u kol setkáváme pouze u veteránů, přesto nám stále ukazují, že nepříjemný problém lze vyřešit prakticky hned a za pár korun. Ve Spojených státech byl dokonce registrován patent přenášející „curb feeler“ do současného světa elektroniky. Moderní tykadla jsou vybavena optickými snímači detekujícími nebezpečně blízkou překážku. Řídicí jednotka pak vyšle signál řidiči o poloze vozidla a přesné vzdálenosti od překážky. Umíte si představit, že by vám taková jednoduchá věc každý den pomáhala při podélném parkování? My ano, ale s největší pravděpodobností by měla velké problémy ohledně bezpečnosti.[1]
A jak podélně zaparkovat s vaším vozem, abyste neriskovali poškození disků?
Podle průzkumů mezi řidiči patří podélné parkování k nejhorším manévrům s automobilem vůbec. Přitom nejde o žádnou vědu. Zajet do řady podélně stojících aut zvládne i řidič začátečník. My vám nyní poradíme trik, jak na to:
- Pro parkování vyberte takové místo, které odpovídá minimálně 1,2- až 1,5násobku délky vašeho vozu.
- Zapněte pravý blinkr. Tím dáte ostatním řidičům signál, že se chystáte zaparkovat. Najeďte svým autem podél stojícího auta před volným parkovacím místem. Odstup si nechte půl až třičtvrtě metru.
- Začněte couvat. Ve chvíli, kdy budou zadní sedadla na stejné úrovni jako konec vedlejšího auta, otočte naplno volantem doprava.
- Couvejte, dokud v levém zrcátku neuvidíte polovinu přídě vozu za vámi. Stočte kola rovně a podle potřeby couvejte rovně, než vaše pravé zrcátko mine levý zadní roh stojícího vozu vpředu. Pak stočte volant doleva.
- Pokračujte v couvání se stočenými koly doleva. Vůz se srovná podél obrubníku. Pokud si nejste jisti odhadem, sklopte pravé zrcátko tak, abyste viděli své zadní pravé kolo. Pak už stačí popojet dopředu, abyste zastavili zhruba uprostřed mezi oběma sousedními vozy. A je zaparkováno![2]
