Stěrače u čelního skla dnes považujeme za naprosto běžnou věc, bez které bychom si vůz ani neuměli představit. V počátku automobilismu bychom si o nich mohli nechat pouze zdát. Do aut se začaly instalovat v roce 1903.
Stěrače oslavily 120 let
Zapnout si při dešti stěrače na čelním skle dnes považujeme za naprostou samozřejmost. V počátcích automobilové éry si však řidiči museli poradit bez nich. Historie stěračů, které známe dnes, sahá do listopadu 1903, kdy si na americkém Úřadě pro patenty a ochranné známky nechala Mary Andersonová, rodačka z Birminghamu v Alabamě, patentovat „zařízení k čištění oken“.
Mary byla realitní makléřkou, farmářkou a vinařkou. Během návštěvy New Yorku jela tramvají v době, kdy bylo nevlídno a plískanice. Mrznoucí déšť na čelním skle znesnadňoval řidiči výhled z čelního okna. V té době bylo naprosto běžné otevřít boční okno a stírat nečistoty z čelního skla ručně. Jenže tím se do vozu dostal mrazivý vzduch, což bylo velmi nepříjemné. Andersonová začíná přemýšlet, jak by se dalo okno čistit zevnitř.
O pár měsíců později přichází s návrhem dřevěného ramene potaženého gumou, pohánějícího pákou u volantu. Páka spouští pružinový mechanismus a ten posouvá rameno po skle.
Za dobu své éry se stěrače příliš nezměnily
Stěrače zná lidstvo už přes 120 let a za tu dobu se od původního patentovaného výrobku moc neliší. Stále jde o pruh gumy, stírající vodu ze skla. Aby stěrače mohly čelní sklo (potažmo zadní sklo) čistit, musí se pohybovat. K tomu je potřeba nějaký pohon.
Jedná se o stejnosměrný elektromotor, který vykonává kinematický převod. U menších vozů se dnes můžeme setkat s jednodušším rotačním stěračovým motorem, u něhož se klika motoru točí s hřídelí kolem své osy. Motor v sobě nemá žádnou řídicí jednotku. Spuštění stěračů ovládá centrální řídicí jednotka auta.
U vyšších modelových řad automobilů najdeme reverzní motory, které pracují v řízené harmonické rotaci hřídele podle právě zvoleného stupně výkonu, kyvu a rychlosti. Díky tomu je stírání lepší, tišší a hladší. Stěrače se po odvedení své práce schovají pod lem kapoty a nejsou vůbec vidět.
I rotační řešení má samozřejmě komfortní funkce, třeba servisní polohu, zpomalení stírání při zastavení na křižovatce nebo možnost ovládání pomocí dešťového senzoru.[1]
Jak se stěrače testují?
Stěrače za sebou mají sice již 120 let používání v praxi, ale jejich vývoj jde stále kupředu. Když se začíná s testováním nového modelu, definuje se design stěračové soustavy s ohledem na prostor, který je možné využít. Dále se zohledňují okolní díly, a především design automobilu. Dodavatel pak převezme daný návrh a přizpůsobí jej nejmodernější technologii. Testování probíhá souběžně jak u dodavatele, tak u automobilky. Celý proces vývoje „nových stěračů“ trvá asi 3 roky.
Chování stěračů za nejrůznějších okolností je testováno ve větrném tunelu. Testuje se například přítlak ramene, zakřivení lišty a parametry pohonu. Například se musí nastavit tvar spoileru lišty tak, aby nedocházelo k jejímu podfukování, což by na skle způsobilo nesetřená místa vlivem aerodynamiky. Při testování se také testuje souhra stěračů a ostřikovačů. To vše od stojícího vozu po jeho maximální rychlost.
Originální stěrače se značně liší od těch univerzálních, které jsou kompatibilní s celou řadou různých modelů a jsou k dostání od nejrůznějších výrobců. Originální díly jsou vyrobeny pro jeden konkrétní model a nabídnou maximální uživatelský komfort i za nejhorších povětrnostních podmínek.
Stěrače si zasluhují naši pozornost
Čisté sklo je klíčem k bezpečné a bezproblémové jízdě. Je třeba pravidelně kontrolovat nejen stav stěračů, ale také ostřikovačů. Pokud stěrače nestírají nebo při používání vydávají nelibé zvuky, je čas na výměnu gumy. Nezapomínejte také měnit podle ročního období vodu v ostřikovačích. Pro zimní měsíce je důležité používat nemrznoucí směs, která v tryskách a nádrži nezamrzne a odstraní i silné nečistoty ze skla. V letních měsících používejte letní směs, která účinně odstraní hmyz a jiné nečistoty z čelního skla.[2]
Přečtěte si tipy a rady, jak automobil připravit na zimu. Na co nesmíte zapomenout?
