Suchozemské želvy jsou na chov nenáročné, pokud jste schopni zajistit jim správné podmínky. A možná vás budou provázet až do důchodu. Menší druhy se totiž mohou dožít přibližně 70 let a ty větší i vyššího věku. Podívejme se, zda je pro vás chov suchozemských želv vhodnou volbou.
Nejprve zvažte, jaké možnosti chovu můžete želvě nabídnout
Suchozemské želvy lze považovat za nenáročná zvířata, pokud jim připravíte patřičné bydlení. Jde o zvířata odolná a svérázná. „Pomalý jako želva“ ve skutečnosti příliš neplatí, čemuž je nutné přizpůsobit prostředí chovu. Želvy zároveň mohou evokovat dojem, že hodně vydrží. Reálně se ale jejich strádání projeví až po dlouhé době.
Jedná se o ohrožená zvířata, jejich chov tedy podléhá úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy – CITES. Při koupi většiny druhů želv musíte obdržet doklady, které je třeba v průběhu času aktualizovat na odboru životního prostředí příslušného obvodního nebo okresního úřadu.
Potřebují dostatek prostoru a slunečního záření
Veškeré podmínky chovu jednotlivých druhů želv vycházejí z přirozeného prostředí, kde daná zvířata žijí. Želvy obývají všechny světadíly s výjimkou polárních oblastí. Klimatické podmínky se tedy mohou výrazně lišit druh od druhu. Podstatné je, zda želvě můžete poskytnout dostatek prostoru a možnost slunit se, protože v našich končinách se běžně chovají druhy žijící v Evropě, části Asie nebo v Africe. K druhům vhodným pro začátečníky patří například středomořské druhy (rod Testudo) jako želva zelenavá, stepní, žlutohnědá, vroubená nebo dále želva pardálí či uhlířská (z rodu Geochelone).
Před pořízením želvy si proto nastudujte, v jakých podmínkách želva přirozeně žije a jakých rozměrů může v dospělosti dosáhnout. Například želva zelená může měřit kolem 20 cm, ale želva pardálí klidně 70 cm. Zároveň druhy žijící v mírném klimatickém pásu, kde nastává chladné zimní období, potřebují zazimovat, aby nízké teploty přečkaly (například želvy z rodu Testudo). Na druhé straně želvy obývající teplé oblasti bez výrazných zim nezimují a musíte jim přes zimu zajistit prostor k žití někde v interiéru (například zmiňovaná velká želva pardálí).
Venkovní výběh, nebo vnitřní terárium
V první řadě je na místě si uvědomit, že želvě bude lépe ve venkovním výběhu. Pokud máte možnost mít želvu na zahradě, bude to pro vás nejspíš i jednodušší řešení. Pravděpodobně si pořídíte mladou želvičku, která bude měřit pár centimetrů a terárium se bude jevit jako dostačující. V takovém případě je ale náročnější vytvořit vhodné podmínky, protože je nutné nasimulovat venkovní prostředí. Želva bude postupem časem větší, což bude vyžadovat i větší terárium.
Terárium s UV zářením
V případě chovu želvy v teráriu je nutné, aby bylo dostatečně prostorné. A to i z toho důvodu, že musí zahrnovat kout s vysokou teplotou i místo k ochlazení. Do jedné části tedy umístěte výhřevné světlo a poblíž UVB osvětlení, které nahrazuje sluneční záření. Nezapomeňte, že zdroje UVB vydávají záření UVB jen po určitou dobu a poté je třeba je vyměnit. Obvykle jde o 1,5 až 2 roky.[1]
Podestýlka je mezi chovateli hojně diskutovaná, ale kombinací hlíny s pískem nejspíš nic nezkazíte. Do části, kde želva nocuje, dejte savý materiál – například mokré hobliny. Zejména v případě malých a vyvíjejících se želv je nutné, aby v noci jejich krunýř pojímal vlhkost pro správný růst. Mimo zdroj světla a tepla je vhodné umístit misku s vodou a ploché kameny, na které budete pokládat potravu. Prostor můžete obohatit úkryty nebo kořeny. Avšak dbejte na to, aby se nenacházely pod světelnými zdroji. Želva na nich může uklouznout a převrátit se na záda, což by pro ni pod lampami představovalo nebezpečí.
Venkovní výběh
Od jara do podzimu může želva obývat venkovní výběh. V zimě žije ve vnitřních prostorech, nebo spí v zimovišti. Výběh se pokuste dobře zabezpečit. Želva se může podhrabat nebo přelézt ohradu. Je na místě zvážit zapuštění základů do země nebo dát pod výběh pletivo. To mimochodem lze nainstalovat i na případné víko nebo jím výběh přikrýt. Želva neuteče a zároveň bude chráněna před predátory. Nezapomeňte na boudu na spaní, možnost stínu (například díky keři nebo rostlinám) a na potravu – želvám stačí plevel.
Želvy jsou především býložravci
Co se týká potravy, želvy se živí převážně rostlinami. V naší oblasti ocení smetanku lékařskou, jitrocel, jetel, vojtěšku nebo řebříček. Ze zeleniny je z hlediska složení nejlepší čínské zelí. Ostatní zeleninu a ovoce dávejte zřídka. Ideální je, když želvě nabízíte takovou potravu, kterou by si našla ve své domovině. Ve venkovním výběhu byste si mohli všimnout například i toho, jak pojídá hlemýždě, ale maso jí servírovat nemusíte.[2]
Pro správný vývoj krunýře je nutný příjem vápníku. Ten želva může přijímat v podobě drcených vaječných skořápek nebo sépiové kosti, kterou bude okusovat.
Máte rádi netradiční mazlíčky? Přečtěte si, jak pečovat o agamu vousatou.
