Vymývání mozků nebo podpora násilného chování v reálném životě – i takové hodnoticí soudy se objevují v souvislosti s počítačovými hrami. Je tomu opravdu tak? A nemají videohry nakonec i pozitivní dopady?
Stereotypy a zaujaté názory
Hráči videoher jsou dodnes širokou veřejností často vnímáni jako asociální introverti s podivnými návyky a jakýmsi vlastním světem. Perfektním příkladem může být dnes již legendární reportáž TV Nova z roku 2010.[1] Ta vsadila na bulvárnost a honbu za sledovaností za cenu nepodložených informací, nad nimiž mnoho hráčů i odborníků jen kroutilo hlavou. V příspěvku byly videohry nařčeny ze šíření násilných a psychopatických tendencí mezi dětmi a mladistvými.
Toho se tehdy pochopitelně chytlo množství dospělých lidí, kteří naopak s počítačovými hrami zkušenosti neměli. Ti pak vyrazili na „křížovou výpravu“ proti herním vydavatelstvím, která vinili ze všeho špatného, co mladiství ve světě dělají. Na druhou stranu mohly tehdy být podobné názory umocněny kvůli útokům na školách, které na západě nebyly ničím ojedinělým. Zvláště když bylo odhaleno, že někteří útočníci hráli videohry jako Wolfenstein 3D, DOOM či díl série Grand Theft Auto.
Co si myslí odborníci?
Studie odborníků z Oxfordské univerzity, jež byla zveřejněna deníkem Guardian[2], naznačuje, že hraní videoher může pozitivně ovlivnit hráčovu psychiku a „duševní pohodu“ jako takovou. Studie byla konkrétně prováděna na videohrách Animal Crossing a Plants vs. Zombies, které neobsahují nic morálně nepřístojného či násilného. Navíc zde také nelze vzít v potaz potenciální psychickou újmu způsobenou nevhodně se chovající hráčskou komunitou, jelikož se nejedná o multiplayerové tituly. Tato studie tak poukazuje především na to, že podobné videohry mají spíše pozitivní dopad na hráče.
Dle průzkumu provedeného zpravodajským webem Game Quitters[3], jenž se měl zabývat závislostí a negativními důsledky způsobenými hraním, bylo prokázáno, že pouze 3–4 % procenta dotazovaných hráčů mohou trpět závislostí. Mezi nejčastější negativní účinky pak patří problémy se spánkem, atrofie, vyčerpání, podrážděnost, sociální úzkost a deprese.
Kde je tedy pravda?
Určit, kde je pravda, však tentokrát není nic složitého. Oprostíme-li se tedy od všech nepodložených či zcela smyšlených zpráv, lze se dobrat ke smysluplnému výsledku.
Hráči zpravidla rozlišují mezi virtuálním a reálným životem. Videohry jsou místem, kde mohou zapomenout na své problémy, vypnout a relaxovat. Spustí-li se však závislost na podobném typu duševní stimulace, mohou se dostavit výše zmíněné negativní efekty.
