8. října 2022 se konal již 46. ročník tradičního Burčákového pochodu. Redakce TOP vyslala ze svých řad dva burčákové nadšence, aby o akci sepsali reportáž. O jejich zážitcích a dojmech si můžete přečíst zde!
Pochod se koná vždy druhou sobotu v říjnu a začíná v 8 hodin ráno. Tradiční trasa směřuje z Milotic do Mutěnic, ale můžete si trasu vybrat jinou podle nálady a turistické zdatnosti. Po celé trase najdete stánky s burčákem a dalším občerstvením. Dříve akci organizoval Klub českých turistů.
Češi a burčák
Burčák patří k českým unikátům. Lze ho najít i v určitých oblastech Rakouska a Slovenska, ale zdaleka tam nedosahuje takové popularity jako v Čechách a na Moravě. Tento sladký alkoholický nápoj je pouze mírně zkvašený vinný mošt, který se pije během poměrně krátkého období na podzim.
Burčák je nejen lahodným nápojem, ale je také prospěšný našemu zdraví. Obsahuje kvasinky, tudíž je bohatý na vitamin B, který blahodárně působí na vlasy, nehty a pokožku. Zase to ale s péčí o zdraví nepřežeňte! Burčák obsahuje více alkoholu, než pivo - a díky sladké chuti si občas ani nevšimnete, kolik jste ho už vypili.
Burčák je také přezdívaný “mléko starců”.
Naše cesta za burčákem
Na Burčákový pochod jsme chtěli vyrazit už minulý rok, ale datum tehdy padlo na volební víkend, takže jsme dali přednost občanské "povinnosti" před zábavou. Tento rok jsme se proto těšili dvojnásobně.
Naše pětičlenná výprava (dva reportéři + morální podpora) vyrážela z Brna v nekřesťanskou hodinu, shodli jsme se ale, že pro burčák je nutné přinášet oběti. Nejdřív jsme jeli vlakem do Hodonína a poté nastoupili na autobus do Milotic. Už na Hodonínském autobusovém nádraží bylo poznat, že účast na pochodu bude hojná. Chvíli jsme se obávali, že se do autobusu nevejdeme, ale pak se ukázalo, že dopravce posílil sobotní spoje a do Milotic jely autobusy rovnou tři.
Milotice
Když jsme vystoupili v Miloticích na zastávce, byli jsme trochu zmatení, jelikož jsme kolem neviděli žádné nápomocné cedule, které by nás nasměrovaly k burčáku. Rozhodli jsme se tedy “jít tam, kam jdou lidi”, a zapojili se do stáda pochodujících.
Bylo to bezpochyby moudré rozhodnutí, protože zanedlouho jsme narazili na první stánek s burčákem. Zvolili jsme na začátek bílý burčák a na zakousnutí ještě domácí škvarky. Burčák byl příjemně sladký a škvarky byly lepší než jaké dělá moje babička (promiň, babi!). S kelímkem burčáku v ruce jsme tedy vyrazili za stádem dál.
Zanedlouho jsme dorazili na malebnou Milotickou náves, zaplněnou nejrůznějšími stánky. Až tady jsme si doopravdy uvědomili, kolik na pochod vlastně vyrazilo lidí. Na návsi byla hlava na hlavě, u každého stánku fronta (která ale docela svižně ubíhala). Odhadem se na celém pochodu sešlo aspoň pár tisíc lidí - na facebookové události jich bylo přihlášených 3200.
Krom burčáku tu bylo možné zakoupit víno, pálenky, nejrůznější jídlo (místní speciality jako chleba se škvarkovou pomazánkou či klobása, ale i francouzské palačinky nebo levandulová bábovka) a také upomínkové předměty. Platby probíhaly hlavně v hotovosti, ale bylo pár prodejců, kteří umožňovali platbu kartou.
Naše skupina se rozhodla povznést naše koštování na jinou úroveň, takže jsme si pořídili sklenky na burčák s obrázkem Milotické návsi - samozřejmě i s chytrou šňůrkou, která umožňuje zavěšení skleničky na krk.
Také jsme tu také zakoupili další dávku burčáku, tentokrát jsme se rozhodli pro červený. Tento burčák byl sladší, než náš první. Mně osobně ze všech burčáků toho dne chutnal nejvíce.
V Miloticích také hrála živá kapela. Chvíli jsme se zastavili a poslouchali, ale pak už jsme zase táhli dál.
Dubňany
V Dubňanech jsme zasedli na svačinku/brzký oběd. My jsme měli nabaleno z domova, ale v místní hospodě servírovali pro hladové pochodující burčákisty gulášovou polévku a další dobroty. Také jsme tu vyžahli zbytek červeného moku a byli zase na suchu.
Naštěstí jsme tak ale nezůstali dlouho! Kousek cesty od Dubňan jsme narazili na další stánek. Koupili jsme zase červený burčák, který byl nečekaně kyselý. Já osobně mám burčák radši dosladka, ale velké části naší výpravy tento burčák chutnal. Konečně po pár locích jsem si na jeho chuť zvykla i já.
Mutěnice
Pokračovali jsme dále po cestě a za chvíli jsme byli v Mutěnicích, což byla konečná zastávka naší cesty. U místních stánků jsme nakoupili zásoby burčáku na doma a v informačním centru jsme si také pořídili památeční odznáčky. A potom už nám jel přímý autobus zpátky do Brna.
Vytěžte z pochodu co nejvíce!
Komu by koštování burčáku za chůze vycházkovým tempem přišlo málo, může si Burčákový pochod různě ozvláštnit! Můžete si cestu trochu prodloužit a zajít na rozhlednu. V Mutěnicích zase můžete navštívit místní muzeum vinařství.
Burčáku zdar!
Zezačátku sice akce působila velmi neorganizovaně (jakožto prvochodci jsme moc nevěděli, kam se od autobusové zastávky vydat), ale brzy se ukázalo, že jít s davem je opravdu nejlepší řešení a za minimálního užití mapy jsme dorazili až do našeho cíle.
Výlet jsme si náramně užili. Čtyřhodinová procházka krásnou přírodou Jihomoravského kraje, doplněna skvělým burčákem a výtečným jídlem? Nemám, co vytknout! Proto můžu s jistotou říct, že příští rok se s radostí zúčastníme znova.
