Lidé noční nebe pozorovali odjakživa. Nejprve pouhým okem, později i pomocí hvězdářských dalekohledů. Nebeské divadlo fascinuje neustále, protože na obloze se stále něco děje.
S příchodem teplých dnů to člověka stále více láká být venku až do pozdních nočních hodin. Nezřídka člověk zvedne hlavu a pohlédne k nebi, na kterém svítí nekonečné množství hvězd. Vyzná se v nich většinou jen odborník. Laik dokáže určit jen nejznámější souhvězdí, případně výraznou skupinu hvězd na obloze, jako je Velký vůz, jenž je součástí souhvězdí Velké medvědice. Pro začínající pozorovatele oblohy právě on je tím, který jim ulehčuje orientaci na hvězdném nebi. Jakým způsobem je možné více proniknout do pozorování hvězdných objektů, hlubin vesmíru a tajů astronomie?
Jak vybrat hvězdářský dalekohled
Je zřejmé, že pouhým okem toho na obloze k vidění moc není. Abyste ji mohli lépe pozorovat, budete potřebovat hvězdářský dalekohled neboli teleskop[1]. Ten otevírá fascinující bránu do vesmíru. Na trhu existují dva základní typy – čočkový a zrcadlový. Jejich konstrukce je známá již přes 400 let a stále mají své místo i v moderní astronomii. Bude záležet na vás, kolik peněz do nákupu teleskopu budete chtít investovat. Zpravidla i ty nejlevnější komerční výrobky jsou po optické stránce kvalitní.
Začít můžete třeba s triedrem neboli binokulárem, nejlépe s modely 10×50 nebo 12×50, přičemž první číslo udává zvětšení, druhé průměr objektivu v mm. Pro první pozorování oblohy bohatě postačí. Pokud budete chtít do tajů astronomie proniknout hlouběji, můžete si pořídit kvalitní zrcadlový teleskop se stativem. Co by vás před koupí mělo zajímat? Je to především zvětšení dalekohledu. U teleskopů rozlišujeme zvětšení:
- normální – průměr výstupní pupily dalekohledu se rovná průměru zřítelnice lidského oka. Pro dalekohled s průměrem objektivu 100 mm odpovídá asi hodnotě 25×. Ideální pro pozorování mlhovin a komet.
- užitečné – odpovídá přibližně průměru objektivu v mm.
- prázdné – při větším zvětšení se zvětší obraz, ale nezískáte žádné nové detaily. Využívá se při pozorování Měsíce a planet. Optimální je hodnota odpovídající asi dvojnásobku průměru objektivu v mm. Například 200× pro 100mm objektiv. Pokud by bylo zvětšení větší než 200×, dochází už k degradaci obrazu.
Vesmírná tématika
Máte rádi vesmír? Můžete mít doma s tímto motivem obrazy, ručníky, povlečení nebo i sedací vaky.Abyste mohli využít všechna tři uvedená zvětšení dalekohledu, je vhodné mít k dispozici alespoň tři okuláry.
Víte, že je důležitá temperace dalekohledu? Když ho totiž přenesete z teplého domova, je zapotřebí mu nechat nějaký čas na aklimatizaci venku, aby se vyrovnaly teploty. Teplotní roztažnosti podléhají optické i mechanické části dalekohledu. Tato doba může zabrat klidně i tři hodiny.
Pozorujeme Slunce
Při pozorování Slunce je třeba být zvláště na pozoru, protože při něm může dojít k nevratnému poškození očí. Proto se využívá metoda takzvané projekce, kdy se dalekohled namíří na Slunce a obraz za okulárem se promítne na bílý papír. Stínítkem je možné dosáhnout vyššího kontrastu. Okulár by přitom neměl obsahovat žádné plastové části, které bývají zpravidla u levnějších modelů. Při pozorování Slunce touto metodou se okulár zahřívá a může se dokonce i roztavit. Metoda je vhodná pro použití u čočkových dalekohledů – takzvaných refraktorů.
Existují ale i sluneční filtry, jež jsou k zakoupení v prodejnách astronomické techniky. Filtr se umístí vždy před objektiv, nikdy v okuláru. Nejkvalitnější obraz Slunce poskytuje Herschelův hranol, jenž ale často převyšuje hodnotu samotného dalekohledu. Pro sledování Slunce pouhým okem někdy postačí použít svářečský filtr, jenž má denzitu (tj. optickou hustotu) číslo 13 nebo 14.
Co je to seeing?
Astronomové často používají anglické slovo seeing. Ve své podstatě znamená, jaký je aktuální stav atmosféry. Ten ovlivňuje obraz pozorovaný v dalekohledu, který může v závislosti na její kvalitě kolísat. V České republice nebývá moc dnů s dobrým seeingem. A také u nás zřídka využijete větší zvětšení než 150 až 200×.
