Český jazyk je velmi pestrý a jeho slovní zásoba bohatá. Tu nejlépe odráží Slovník spisovného jazyka českého a Příruční slovník jazyka českého. Dle nich má čeština přibližně 250 000 slov. Rodilý mluvčí používá údajně mezi 3 000 a 10 000 slovy, průměr je 5 000 slov. Pasivní slovní zásoba je ale třikrát až šestkrát větší.[1] Přemýšlíte ale někdy nad původy některých slov? Pokud se člověk nevěnuje jazykovědě, nejspíš není důvod hledat, z čeho se slova vyvíjejí. Podívejme se ale na výrazy, jejichž původ stojí za zmínku. Možná budete překvapeni.
1. Čau
Čau, jak vás nejspíš napadá, pochází z italského ciao. To je podoba benátského dialektu, ve kterém se takto vyslovuje slovo schiavo (schiao). To znamená sluha nebo otrok. Pokud tedy Ital někoho pozdraví ciao, vyjadřuje mu tím úctu, podobně jako u nás se jedná o výraz služebníček nebo servus, což je původem z latiny a také představuje otroka.[2]
2. Fikaný
Slovo fikaný pochází z německého výrazu ficken, což původně představovalo šlehat prutem. Význam slova se ale postupem času přetransformoval a znamenal oplzlý. Také čeština tento význam přejala, byla přidána předpona pře- a vzniklo slovo představující vulgární podobu vykonání sexuálního aktu. Dnes fikaný znamená, že je někdo prohnaný a vyzná se.[3]
3. Kostel
Zajímavé je, že pouze v českém a polském jazyce slovo označující svatostánek pochází z latiny. Původ je v latinském slově castellum a přes německý kastel se ujalo užívat kostel. Kastel znamená hrad. Došlo tedy k posunu významu, kdy nejspíš Slované mezi slovy kostel a hrad vnímali spojitost ve smyslu opevněného kostela. Ostatní slovanské jazyky totiž vyjadřují kostel prostřednictvím spojitosti se slovem církev.
4. Kravata
Výraz kravata se do evropských jazyků rozšířil z francouzského prostředí. Ve francouzských službách se totiž v 17. století nacházeli chorvatští žoldnéři, kteří nosili kolem krku uvázaný šátek. Francouze tato móda zaujala a začali šátek nosit také. Takovému způsobu odívání říkali Cravate, což v tehdejším jazyce znamenalo právě Chorvat. Dodnes vlastně nosíme na krku Chorvata.
5. Kredenc
Slovo kredenc k nám přišlo z italského výrazu credenza, kde znamená víru nebo důvěru. Význam se přenesl k ochutnávce jídla, kdy se testovalo, zda nejsou pokrmy otrávené. Tedy ten, kdo se nacházel u kredence, ochutnal jídlo a vyzkoušel, jestli ho může naservírovat panstvu.
6. Pistole
Výraz pistole vznikl na našem území a následně byl přejat z jiných jazyků. V podstatě si čeština vypůjčila vlastní slovo z cizího jazyka. Původně se jednalo o českou píšťalu, což vedlo k užívání slova pistole v němčině a francouzštině. Píšťala totiž ve středověku představovala pušku. Český jazyk poté výraz přejal zpět.
7. Slon
Slon je praslovanského původu a je odvozen od výrazu pro šlapání nebo dupání. Zároveň se v dobách středověku věřilo, že slon není schopen ohnout nohy, a proto stojí i tehdy, když spí. Slovo slon tedy mělo spojitost i se slovem sloniti, což znamenalo opírat se.
Zajímavé je, že v ostatních jazycích je výraz představující slona podobný například slovu elefant. Slon tedy může souviset ještě s turkickými národy, kde užívají slovo aslan. Ovšem znamená lev. To, že u nás tento výraz značí slona, může být dáno tím, že naši předkové slona příliš nevídali a neznali ho dobře. Ve starých dokumentech je slon nazýván různě, někdy dokonce i jako velblúd.
8. Šibal
Šibal je šprýmař. A ještě vnímán jako celkem sympatický. Slovo šibal má ale spojitost s šibenicí a pochází z dnes již pouze v moravských nářečích vyskytujícího se slovesa šibat neboli mrskat. Šibal byl tedy někdo, kdo už je zmrskaný – na šibenici, protože právě tam dříve mrskání probíhalo.
9. Vánoce
Slovo Vánoce také pochází z němčiny jako řada dalších výrazů. Například kšeft nebo štrúdl německý původ nezapřou, ale u Vánoc je to trochu méně jasné. Vánoce v Německu nazývají Weihnachten. Tudíž naše Vánoce mohly vzniknout doslovným překladem, Nachten znamená noc (noce). A proč Weih je přejato jako vá, není zatím shodně vysvětleno. Vánoce mají tedy zkrátka původ ve výrazu den wihen Nachten, což znamená svaté noci. Právě toto spojení dalo vznik německému označení pro Vánoce.
10. Žaluzie
Skončíme u slova románského původu. Žaluzie má spojitost s francouzským výrazem jalousie nebo italským gelosia. Tato slova ve svých jazycích znamenají primárně žárlivost, závist nebo nevraživost. U nás je to ale výraz pro zastínění okna, podobně jako například roleta. V minulosti totiž toto slovo představovalo zástěnu v okně. Ta měla údajně obyvatele domů uchránit před závistivými pohledy kolemjdoucích.
