Určitě jste se již setkali s bílým kontejnerem. Třeba jste s vírou, že zánovní oblečení poslouží někomu, kdo si ho nemůže za peníze dovolit, "vyhodili" také pár kousků. Tušili jste ale, kde nepoužitelné oblečení končí?

Záplava textilního odpadu

Keňa se v poslední době setkává s obrovským problémem. Do její země je dováženo kolosální množství odpadu, přičemž se nejedná jen o plasty. Nejen v hlavním městě Nairobi, ale i všude jinde v zemi narazíte na ulice i nábřeží plná odpadků a vyhozeného textilu. Ten se tam dostává společně s komunálním odpadem a končí zejména na skládkách. Zde se vše rozkládá i stovky let. Do ovzduší unikají toxické látky, z nichž je právě metan velkým nebezpečím. Jakožto skleníkový plyn přispívá k ohřevu planety mnohonásobně více oproti oxidu uhličitému.

Bílý kontejner

Bílý kontejner (příp. i jinak barevný, avšak označený jako textilní, charitativní apod.) potkala velká většina obyvatel. Čas od času je potřeba vytřídit skříně od nenošeného oblečení, které - pokud se neprodá na prodejních portálech typu Vinted, Sbazar nebo Marketplace - by mohlo ještě chvíli posloužit těm, kteří jsou peněžně znevýhodnění a nemohou si nový šatník dovolit. Automaticky vezmeme igelitku, naházíme do ní vytříděné oblečení a s dobrým úmyslem ji vhodíme do textilního kontejneru.

Málokdo už ale přemýšlí, kde skončí to oblečení, které si nenajde cestu k finančně znevýhodněným občanům. Jen malá část je věnovaná charitě. Značné množství se přeprodává dál do zahraničí (např. do Itálie, Maďarska, Belgie nebo Polska). Odtud se po moři oblečení dostává do Afriky pro různé second handy. Byznys s oblečením z druhé ruky je zde květnatý jako jaro v Keukenhofu.

Mitumba

Mitumba je v doslovném překladu ze svahilštiny balík, balíček. Jedná se o použité oblečení zabalené do plastu. Takový balíček se pak v cílové destinaci v Africe rozbalí, znovu vytřídí, něco jde na místní tržnici do prodeje, zbytek putuje na skládku či do ulic.

Odpatky Mitumba (Autor: UNICEF)
Odpatky Mitumba (Autor: UNICEF)

Takový byznys je v Keni zdrojem obživy valné většiny rodin. Ať už přímo či ne jsou do Mitumby zapojené až dva miliony lidí. Bohužel kvůli tomu ale zaniká i lokální textilní průmysl a tradiční oděvy jednotlivých kmenů jdou do úpadku.

Dovozci odpadu

První příčku v žebříčků dovozců odpadu statečně hájí Čína. V první desítce favoritů byste našli i USA, Velkou Británii, Německo či Polsko, ale také Kanadu a Pákistán.

Pro dovozové země je tento způsob vypořádání se s odpadem nejlevnější. Laicky řečeno "všechno sbalí, nahází to na loď a odvezou to do Afriky". Pak zde vznikají skládky podobné té v Dandoře, která je na východě černého kontinentu tou vůbec největší. Pohybuje se zde pravidelně až pět tisíc lidí. Někteří zde pracují jako pohyblivá třídírna, jiní zde hledají zbytky jídla, kterými by zahnali alespoň částečně hlad. Mezi odpadky tu žijí i zvířata, kteří pojídají vše od organického odpadu až po toxické kusy.

Řešení této kritické situace je však v nedohlednu. Pokud by vzešel v platnost úplný zákaz takového dovozu, automaticky začne vzkvétat byznys s Čínou, která by dovážela kvanta nového levného oblečení, což by byl pohyb z bláta do louže. Také by mohlo dojít k zastavení jiných obchodních aktivit, např. mezi USA a Afrikou, což by bylo nevýhodné pro obě strany. Jedinou šancí by bylo, aby se již ve startovací zemi oblečení pečlivě roztřídilo a kusy, které se nikomu nehodí, nebyly dováženy společně s kusy prodejními jako odpadová složka.

Pár čísel na zamyšlenou

Člověk si realitu lépe představí na základě nějakých ukazatelů, např. čísel. Zpravodajství Evropského parlamentu si jich pár připravilo:

  • 79 miliard kubíků vody - spotřeba oděvního a textilního průmyslu v r. 2015,
  • 2 700 litrů vody - spotřeba vody na výrobu jednoho trička,
    • pitný režim čisté vody pro jednoho člověka na 2,5 roku,
  • 0,5 milionu tun mikrovláken - uvolněných při praní, končící v oceánu,
  • 10 % celkových emisí skleníkových plynů vzniká při výrobě oblečení a obuvi,
    • tj. mnohem více, než všechny mezinárodní lety a námořní doprava dohromady.

Udržitelná móda jako řešení - ano, ale...

Možná vás napadne, že částečným řešením by bylo nakupovat módu ušitou z recyklovaných materiálů. Myšlenka by to byla krásná a ušlechtilá, pokud by stoprocentně fungovala. Už v obchodě ale nevědomky můžeme narazit na problém.

Některé obchodní řetězce se snaží své zákazníky přilákat na eko štítek s informací o recyklaci. Mnohdy je však recyklována pouze cedulka na límci a zbytek produktu je novota sama.

Spotřebitel je tento tzv. greenwashing prakticky neschopný odhalit. Proto je čas začít uvažovat nad kupováním menšího obnosu oblečení, ale za to kvalitnějšího. Pokud si koupíte dvacet triček za krásnou akční cenu, uděláte planetě horší službu, než kdybyste si koupili triček pět. Sice dražších, ale z kvalitnějších materiálů, které se po pěti pracích cyklech nestočí jako trdelník.