Izraelský premiér Benjamin Netanjahu při spuštění operace Vzpínající se lev promluvil i k samotnému íránskému lidu. Vyzval ho, aby povstal a aby byl slyšet jeho hlas. Mnozí si totiž přejí pád krutého režimu, který za dekády dovedl zemi k ekonomickému úpadku, ale hlavně k pošlapání základních svobod a práv. Odvážné ženy bez příslušného zahalení jsou přinejmenším šikanovány náboženskou policií. A zarytí odpůrci režimu se dočkali biče nebo provazu.
Oslavují Íránci izraelské útoky?
Někteří dozajista ano. Informují o tom světová média, která mají kontakty na místní obyvatele. Pochybnosti jsou ale u virálních videí, kde shromážděné davy v íránských městech jásají. Údajně právě kvůli ztrátám, které utrpěl tamní režim. Izraelské stíhačky a agenti v terénu za pomoci dronů a výbušnin eliminovali špičkové vědce a vojenské velení všech klíčových armádních složek včetně věhlasných revolučních gard a poničili jaderná zařízení, kde se podle Jeruzaléma vyráběla jaderná bomba.
Jenže u jiných podobných záběrů už bylo vyvráceno, že by se buď jednalo o aktuální záběry, nebo se že by důvodem bujaré nálady byly izraelské údery. Například dav slavící v zácpě v tunelu. Díky komunitním poznámkám na síti X se zjistilo, že video pochází z roku 2023.[1]
Tousi TV se dlouhodobě věnuje boji proti ajatolláhovi a jeho jedovatým chapadlům, která dusí svobodný rozvoj společnosti. S odkazem na své zdroje tvrdí, že běžní Íránci mají rozhodně radost, že se režimu nedaří. Dokládá to videem.
„Cítila jsem radost.“
Americký list The Washington Post zveřejnil hned několik krátkých výpovědí, které přibližují nálady běžných Íránců.[2] Samozřejmě vše pod příslibem anonymity. Náboženští fanatici trestají odpůrce – trestem smrti nevyjímaje. Jedna žena z Raštu ze severu země řekla, že cítila radost, ale vzápětí hned pochyby. „Pak následovaly obavy z toho, co se stane dál. A pak zase radost z toho, jak velkou moc nad námi cítili tito lidé, kolik z nás zavraždili,“ pokračovala.
„Lepší válka než tato vláda.“
Mnozí Íránci se radují ze smrti konkrétních jedinců, jako například velitele revolučních gard Hosejna Salámího nebo Amira Aliho Hajizadeha, který stál v čele letectva a byl zodpovědným za sestřelení Ukraine International Airlines 752, při kterém zemřelo 176 lidí, většinou Íránců, případně Íránců s kanadským pasem. „Nemáme strach,“ řekl listu The Washington Post 36letý Mehrdad a pokračoval: „Víme, že i kdyby došlo k válce, do které by byl zapojen íránský lid, je to stále lepší než situace, ve které se nacházíme s touto vládou.“
„Jsme jako mrtví lidé, kteří se zdánlivě pohybují jako živí.“
I kdyby byla velká část Íránců protirežimní, otázkou zůstává, jestli jsou schopní se sjednotit. Obávají se vzájemného udání z křivého názoru a spíš než odvaha zřejmě převládá letargie. „Nebojím se, ani nemám naději do budoucna,“ popisuje americkému listu 37letá Elham. A zřejmě se jí podařilo vystihnout aktuální problém íránské společnosti: „Jsme jako mrtví lidé, kteří se zdánlivě pohybují jako živí.“ Najde se někdo, kdo „mrtvé lidí“ probere? Oslovit se je snažil skrze svůj projev izraelský premiér Benjamin Netanjahu: „Bojujeme proti stejnému nepříteli: vražednému režimu, který vás utlačuje a ožebračuje.“ Režim podle něj nebyl nikdy slabší, takže příležitost je velmi slušná. Jenže důvěra íránského lidu v židovský stát není zrovna valná. Samotná Elham Izraeli nevěří. Nevěří, že by mu záleželo na Íráncích. To spíš na íránském jaderném programu, respektive na jeho zničení. Nepřispěl tomu ani ministr obrany Israel Katz, který v reakci na íránské raketové útoky řekl, že Teherán shoří, pokud budou údery pokračovat.
Státní média spustila masírku
Íránský režim připomíná, jak se v Česku žilo za komunismu. Jede tam mediální masáž státní hlásné trouby. Útoky Izraelců bagatelizují, oslavují padlé velitele jako mučedníky a propagují hesla, která vyzývají k ukončení existence židovského státu.[3] Tamní vláda navíc ještě více omezila přístup k internetu, takže nic jiného než domácí zprávy, ať už přes televizi, rozhlas nebo tisk nemohou odebírat.
Spokojí se íránský lid s touto mediální masáží, nebo povstane? Využije izraelských úderů, byť představitelům Jeruzaléma jako takovým nevěří, nebo se z obav k ničemu neodhodlá? Otázka je, jestli izraelské útoky nebudou časem v tomto ohledu kontraproduktivní a nakonec i narůstající počet civilních obětí nebude hrát do karet íránskému režimu.