Nechce se vám nebo vašemu dítěti docházet do školy? Mohlo by se zdát, že základem jsou vztahy se spolužáky, ale za strachem z plnění školní docházky může stát řada důvodů, které je ale možné odhalit a alespoň částečně odstranit.

Strach ze školy začíná nenápadně

Nechce se vám do školy. Máte pocit, že vám skoro nikdo nerozumí. Zároveň víte, že do školy musíte, čímž se stupňuje nežádoucí tlak. Strach může vygradovat dokonce ve zdravotní problémy, které vás přimějí chodit po doktorech. Ti ale nemusí přijít na příčinu, a proto se dostáváte do uzavřeného kruhu, protože můžete být považováni i za simulanty.

Současně už ani doma není tolik bezpečno. Rodiče se zlobí a vy s nimi můžete začít ztrácet kontakt, protože si myslíte, že vás nechápou. Tím dochází k narušení důvěry.[1]

Jsem dítě: Co mám dělat?

Zamyslete se, zda je ve vašem okolí osoba, které důvěřujete a můžete se jí svěřit se svým trápením. Může jít o rodiče, sourozence, učitele nebo například o vedoucí kroužku.

Odhalit svůj strach může být těžké, ale je to nezbytné pro nápravu stavu. Pokud se překonáte a někomu se svěříte, jedině tak je tu šance, že se budete za čas cítit lépe.

Jsem rodič: Co mám dělat?

Důležité je uvědomit si, že tlačením na pilu se situace nezlepší. Pokuste se vše řešit v klidu a nevyvíjet na dítě tlak, díky kterému by se mezi vámi a dítětem tvořila čím dál hlubší propast. 

Popřemýšlejte, odkdy dítě vykazuje známky své psychické nepohody. Neodstartovala ji nějaká negativní událost? Komunikujete se svým dítětem dostatečně? Myslíte, že se vám svěří? Zkuste dítěti naslouchat. Následně můžete přicházet na různá vysvětlení a ta mu nabízet, nikoliv však vnucovat.

Pokud se vám situace zdá bezvýchodná, poraďte se s učitelem. Zároveň není ostuda vyhledat dětského psychologa nebo psychoterapeuta. Jste tím pro dítě vzor a prezentujete problémy jako situace, které mají vždy řešení.

Jsem učitel: Co mám dělat?

Může se stát, že do vaší třídy chodí žák, který často chybí a pokud je přítomen, trpí například nevolnostmi. Zkuste si s ním pohovořit nebo se zaměřit na vnímání vztahů ve třídě. Lidé reagují na stres různě, někdo je agresivní a někdo se naopak stáhne, stane se tichým a neprůbojným.

Pokud budete trpěliví, můžete si získat důvěru svého žáka. Je možné, že se vám svěří s problémy se spolužáky nebo s rodiči. Pokud je v napětí matka nebo otec, pravděpodobně nebuduje s dítětem podporující vztah a nedokáže určit hranice. Za to se pak dítě často cítí zodpovědné. Dítěti pak pomůžete už jen tím, že o něj projevíte zájem, pobavíte se s ním, poskytnete mu bezpečný prostor a možná samo přijde na způsob, co s tím. V závažnějším případě můžete situaci prodiskutovat s rodiči nebo navrhnout konzultaci s odborníkem.