Česká ekonomika roste. Do pár let se ale blíží tvrdý náraz. Jsme na něj připraveni?

Česká ekonomika překonala inflační a energetickou krizi v lepší kondici, než se ještě před několika lety čekalo. Otázkou je, co ji bude živit za 10–15 let. Automobilky mění výrobu, evropská energie zůstává drahá a důchodový systém čeká rostoucí počet příjemců. Současný růst nabízí čas na přípravu, jenže ten nemusí vydržet dlouho.

Ratingová agentura S&P Global Ratings počítá pro roky 2026 až 2029 s průměrným růstem českého HDP přes 2 % ročně. V září dokonce zlepšila výhled hodnocení českého státního dluhu na pozitivní. Rating samotný ponechala beze změny. Příznivá čísla jsou důležitá, mají však jednu slabinu: zachycují převážně dnešní stav, nikoli kvalitu českého hospodářského modelu v roce 2040.^[1]

Automobilový průmysl mění pravidla

Česko dlouho vydělávalo na tom, že umí vyrábět kvalitní průmyslové zboží za nižší náklady než západní Evropa. Významnou část zakázek dodávalo německým automobilkám. Tento obchod funguje dál, ale elektrická auta potřebují jiné díly než spalovací vozy. Někteří dodavatelé motorových součástek tak mohou přijít o práci, i kdyby se českým automobilkám dařilo dobře. Evropská komise upozorňuje, že průmyslová výroba v Česku jako celek od roku 2021 stagnuje.^[2]

Zbrojní výroba, software nebo specializované technologie mohou přinést nové příjmy. Plnohodnotná náhrada automobilového průmyslu se však zatím nerýsuje. Důležitější než hledat nový „národní obor“ je vytvořit podmínky, aby se dosavadní výrobci dokázali přeorientovat. To vyžaduje investice, technické vzdělávání i ochotu podniků přestat vyrábět produkty, po kterých bude ubývat poptávka.

Drahá energie komplikuje modernizaci

Evropské firmy navíc vstupují do této proměny s drahou energií. Dne 23. října 2026 se plyn na evropském trhu TTF obchodoval za přibližně 30,8 USD za MMBtu, zatímco americký Henry Hub za 2,6 USD. Evropská velkoobchodní cena byla v tento den téměř dvanáctinásobná. Takový poměr neplatí stále, dobře ale ukazuje, jak silně mohou evropské ceny zasáhnout výpadky dodávek a soutěž o dovážený plyn.^[3]

Část odpovědi leží v domácích zdrojích elektřiny. Nové jaderné bloky mohou snížit závislost na dovozu, jejich přínos však nelze posuzovat bez nákladů na financování a rizika zpoždění výstavby. Do podobné úvahy vstupuje klimatická politika. Systém ETS2 pro paliva v silniční dopravě a vytápění má začít naplno fungovat v roce 2028. Jeho náklady se mohou promítnout do cen pro domácnosti a firmy, zatímco výnosy mají financovat klimatická a sociální opatření.^[4]

Smyslem dekarbonizace je omezit emise a závislost na fosilních palivech. Je však potřeba počítat i s tím, že povinné investice odčerpávají firmám kapitál. Pokud mají nižší návratnost než projekty, které by podniky realizovaly dobrovolně, mohou zpomalovat růst produktivity. Do hodnocení klimatických opatření proto patří také náklady obětovaných příležitostí.

Účet za stárnutí přijde v příštím desetiletí

Návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá se schodkem 386 miliard Kč a kapitálovými výdaji přibližně 291 miliard Kč.^[5] Národní rozpočtová rada očekává deficit celého sektoru vládních institucí ve výši 3,5 % HDP. Státní rozpočet a celé veřejné finance jsou odlišné statistiky, obě však potvrzují, že se Česko zadlužuje i při hospodářském růstu.^[6]

Ne všechny půjčené peníze mají stejný účinek. Investice do infrastruktury může sloužit desítky let; běžný provoz státu spotřebuje prostředky dnes. U každé investice je ovšem nutné posoudit, zda její budoucí přínos odpovídá ceně. Samotná rozpočtová kolonka to nevyřeší.

Po roce 2030 začne tlak na veřejné finance zesilovat i kvůli stárnutí obyvatelstva. OECD odhaduje, že výdaje na veřejné důchody vzrostou z přibližně 8 % HDP na 11 % v roce 2060. Jde o dlouhodobou projekci, nikoli o pevně daný výsledek: záleží na zaměstnanosti, hospodářském růstu i podobě penzijního systému.^[7]

Do konce desetiletí by proto mělo být jasnější, jak Česko zajistí dostupnou energii, kam se posune jeho průmysl a z čeho zaplatí rostoucí výdaje. Rok 2040 se může zdát vzdálený. Pro firmu, která dnes rozhoduje o nové továrně, nebo stát plánující elektrárnu, je to ale běžný investiční horizont.