Co se stále mnohým zdá jako vědecká fikce, není vlastně ničím novým. Dnešní článek bude zaměřen na takzvané kyborgy, jejich skutečné představitele ve světě a technologie.
Hranice mezi fikcí a realitou
Pvní úspěšný pokus o implementaci stroje do lidského těla proběhl již roku 1978. Dnes už takováto modifikace není ničím neobvyklým. Možná ale patříte mezi lidi, kteří považují kyborgy za pouhé sci-fi. V prvé řadě je tedy nutné upřesnit, co vlastně kyborga definuje.
Za kyborga lze totiž považovat jakýkoliv organismus, který byl rozšířen či vylepšen za pomoci umělých a kybernetických součástí. Fakticky tedy můžeme za kyborga označit i člověka vybaveného kardiostimulátorem či protézou končetiny. Potvrzuje se tak tvrzení, že se kyborgem stává každý, kdo je nějakým způsobem závislý na určitém druhu technologie. To by ovšem v širším smyslu zahrnovalo prakticky každého uživatele mobilního telefonu.[1]
Ač se to tedy pro mnohé stále může zdát neuvěřitelné, kyborgů (ve smyslu pokročilého vylepšení těla) po světě chodí po stovkách. Prvním „skutečným“ se pak roku 1997 stal válečný veterán Johnny Ray, jenž během mrtvice utrpěl vážné poškození mozku a byl téměř ochrnut. Později svolil k experimentální operaci, při níž mu měl být blízko poškozené části mozku vložen implantát. I přes úspěšnost operace a následné výsledky, však Ray roku 2002 umírá.[2]
Četné úspěchy ve zdravotnictví
Po začátku nového tisíciletí došlo k nárůstu počtu firem, které se svými výzkumy zaměřovali právě na organické inženýrství a vývoj implantátů. Roku 2002 nastal průlom na poli využití těchto technologií ve zdravotnictví, a to v podobě úspěšného vložení implantátu Dobelle do mozku oslepeného Kanaďana Jense Naumanna. Ten byl prý bezprostředně po operaci dokonce schopen pomalé jízdy v autě po parkovišti nemocničního zařízení.
Další úspěchy na sebe pak nenechaly dlouho čekat. Roku 2004 si umělec Neil Harbisson nechal voperovat implantát, jež mu umožňuje vnímat barvy zcela novým způsobem. Ve stejné době započal doktor Kevin Warwick testování implantátů pro ovládání různých spotřebičů na vlastním těle. Ještě o pár let dříve byla provedena úspěšná operace částečně ovladatelných protéz rukou u elektrikáře Jesseho Sullivana.[3]
Budoucnost patří implantátům
Vzhledem k velkým pokrokům, které vědci a inženýři učinili na poli bio-mechatroniky a organického inženýrství během posledních dvou dekád, nelze v žádném případě vyloučit možné budoucí standardizování kybernetických implantátů. Vše může začít například implantovanými identifikačními čipy nebo zařízeními pro bezkontaktní NFC platby. A samozřejmě nejsou to jen čipy a implantáty, lidstvo se zcela jistě připravuje i na exoskelety, které postaví na nohy ochrnuté.
Mimořádné pokroky jsou pak zřejmé i z nedávno zveřejněných výsledků experimentálního implantátu Neuralink (financovaného miliardářem Elonem Muskem), jež se má stát prvním krokem k implementaci počítačů do lidského mozku. Pokusný subjekt je tak prý díky Neuralinku schopen pohybovat kurzorem na počítači jen pomocí mysli.[4]
Dle rychlosti vývoje je tedy dost možná pouze otázkou času, kdy smartphony a klasické počítače začnou být zastaralé a budou nahrazeny počítačovými implantáty. Kdy přesně to bude a kdo za tím bude stát, je však momentálně ve hvězdách.