DPH při nákupu z EU: Kompletní průvodce pro podnikatele

Nákup zboží z jiných států EU je pro podnikatele běžnou součástí podnikání, z pohledu DPH ale platí jiná pravidla než při nákupu v Česku. Rozhodující je především to, zda je podnikatel neplátce, identifikovaná osoba nebo plátce DPH, podle toho se totiž mění způsob fakturace i daňové povinnosti.

Kdy se platí DPH ze zahraničí?

Obchodování uvnitř Evropské unie má z hlediska DPH specifický režim. Na rozdíl od běžného nákupu v tuzemsku se totiž daň často neodvádí u dodavatele, ale až u odběratele v zemi, kde je zboží spotřebováno. Tento princip je typický pro většinu transakcí mezi podnikateli v rámci EU.^[1]

Základním mechanismem je tzv. reverse charge (přenesení daňové povinnosti). V praxi to znamená, že dodavatel vystaví fakturu bez DPH a povinnost přiznat a odvést daň přechází na odběratele. Ten musí daň vypočítat podle sazeb platných v České republice a uvést ji ve svém daňovém přiznání.^[2]

Pro podnikatele to vyvolává několik praktických otázek: Kdy nakupuji zboží s DPH zahraničního státu? Kdy dostanu fakturu bez DPH? A kdy mám povinnost podat daňové přiznání k DPH. Odpovědi závisejí především na daňovém statusu podnikatele. V praxi existují tři základní situace: podnikatel je neplátce DPH, podnikatel je identifikovaná osoba a podnikatel je plátce DPH.

Každý z těchto režimů má jiná pravidla pro nákup zboží z jiných členských států Evropské unie. Správné určení statusu je proto prvním krokem k tomu, aby podnikatel postupoval správně, a vyhnul se zbytečným chybám nebo případným sankcím.

Účetnictví pro OSVČ: Jak na to, aby vás administrativa a komunikace s úřady neoddělaly

Jak probíhají nákupy zboží v rámci EU

Z pohledu zákona o DPH není každý nákup ze zahraničí automaticky považován za pořízení zboží z jiného členského státu. Aby se transakce posuzovala tímto způsobem, musí být splněno několik zákonných podmínek. Podle metodických pokynů finanční správy jde o pořízení zboží z EU tehdy, pokud jsou splněny tři základní předpoklady:

1. dodavatel je registrován k DPH v jiném členském státě EU,
2. zboží je přepraveno z jiného členského státu do České republiky,
3. odběratel získá právo nakládat se zbožím jako vlastník.

Teprve pokud jsou splněny všechny tři podmínky současně, vzniká transakce, která se z hlediska DPH označuje jako pořízení zboží z jiného členského státu. Pokud některá z těchto podmínek splněna není, nejedná se o pořízení zboží z EU podle zákona o DPH, a transakce se posuzuje jinak.

Typickými příklady z podnikatelské praxe jsou například situace, kdy český e-shop nakoupí zboží u německého velkoobchodu a nechá si jej zaslat do České republiky. Popřípadě podnikatel nakoupí zboží ve slovenském velkoobchodě, který je registrován k DPH, a zboží je následně přepraveno do ČR. V obou případech se jedná o pořízení zboží z jiného členského státu EU, a na transakci se uplatní zvláštní pravidla pro DPH.

Při dovozu zboží ze zemí mimo EU, jako je například Čína, se pravidla liší: zatímco DPH se u podnikatelských zásilek hradí vždy, clo se zpravidla vyměřuje až u zásilek s hodnotou nad 150 eur. V takovém případě je základem pro výpočet české DPH nejen samotná cena zboží, ale také náklady na dopravu, pojištění a právě vyměřené clo. Pro tyto transakce musí mít podnikatel navíc vyřízeno identifikační číslo EORI, které slouží pro komunikaci s celními orgány v rámci celé Evropské unie.

Nová pravidla pro DPH v roce 2025: Jak se změní režim pro neplátce?

Reverse charge při nákupu z EU

Klíčovým mechanismem při obchodování mezi podnikateli v EU je reverse charge, tedy přenesení daňové povinnosti. V praxi postup funguje následovně: dodavatel z jiného členského státu vystaví fakturu bez DPH, na dokladu zpravidla uvede poznámku reverse charge, nebo odkaz na příslušné ustanovení směrnice EU.

Odběratel v České republice musí následně dopočítat českou DPH podle příslušné sazby, uvést plnění v daňovém přiznání k DPH. Pokud je plátcem DPH, může si tuto daň zároveň uplatnit jako odpočet.

Tento postup se označuje jako samovyměření daně, protože odběratel daň nejen přiznává, ale také ji sám vypočítává.  Důležitým momentem je také okamžik vzniku povinnosti přiznat daň. Ten nastává dnem vystavení faktury dodavatelem, nejpozději však 15. den následujícího měsíce po pořízení zboží.

Pokud tedy podnikatel například nakoupí zboží v Německu v březnu a dodavatel vystaví fakturu až v dubnu, může povinnost přiznat daň vzniknout právě k tomuto datu nebo nejpozději k 15. dni následujícího měsíce. Pro správné vykázání v přiznání k DPH je proto důležité sledovat nejen datum dodání zboží, ale také vystavení faktury a uskutečnění plnění.

Paušální výdaje OSVČ: Kdy se vyplatí a kdy zvolit jinou cestu

Neplátce DPH a nákup zboží z EU

Podnikatel, který není plátcem DPH, při nákupu zboží z jiného členského státu Evropské unie zpravidla nakupuje se zahraniční DPH. Daň je tedy odvedena již v zemi dodavatele a český podnikatel nemá povinnost podávat přiznání k DPH. Prakticky to znamená, že cena na faktuře už obsahuje daň daného státu.

Tento režim však platí pouze do určité výše nákupů. Česká legislativa totiž stanovuje limit, při jehož překročení vzniká podnikateli povinnost registrace k DPH v režimu identifikované osoby. Neplátce DPH proto musí sledovat celkovou hodnotu zboží, které během kalendářního roku pořídí z jiných členských států Evropské unie.

Pokud součet těchto nákupů překročí částku 326 000 Kč bez DPH, vzniká podnikateli povinnost registrace jako identifikovaná osoba. Tento limit se posuzuje vždy za kalendářní rok a počítá se z hodnoty zboží bez zahraniční daně.

Po překročení limitu musí podnikatel podat přihlášku k registraci u finančního úřadu. Registrace musí být provedena ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl limit překročen. Od tohoto okamžiku se způsob zdanění nákupů z Evropské unie zásadně mění. V praxi proto odborníci doporučují, aby podnikatelé vedli průběžnou evidenci nákupů z jiných členských států.

Do této evidence je vhodné zapisovat datum nákupu, identifikaci dodavatele, stát, ze kterého zboží pochází, a hodnotu nákupu. Pokud je cena uvedena v cizí měně, je nutné ji přepočítat na české Kč, zpravidla kurzem České národní banky platným ke dni uskutečnění plnění. Díky takové evidenci lze snadno zjistit, zda se podnikatel neblíží limitu 326 000 Kč, který spouští povinnost registrace.

Vyplatí se paušální daň v roce 2026? Konkrétní příklady, kdy se přihlásit

Identifikovaná osoba při nákupu z EU

Identifikovaná osoba představuje zvláštní režim v systému DPH. Jedná se o podnikatele, který není klasickým plátcem DPH, ale v určitých přeshraničních situacích má povinnost daň přiznávat a odvádět. Tento režim se týká zejména obchodů mezi podnikateli v různých členských státech Evropské unie.

Podnikatel zůstává neplátcem DPH pro běžné tuzemské transakce. To znamená, že při prodeji zboží nebo služeb v České republice DPH neúčtuje. Pokud však pořizuje zboží z jiného členského státu EU a překročil zákonný limit, musí při těchto nákupech postupovat podle pravidel pro přenesení daňové povinnosti.

Nejčastějším důvodem vzniku identifikované osoby je právě překročení limitu 326 000 Kč při pořízení zboží z jiných členských států. V okamžiku registrace získá podnikatel české DIČ pro účely DPH, které sděluje svým zahraničním dodavatelům. Po sdělení DIČ vystaví zahraniční dodavatel fakturu bez DPH. Na dokladu bývá uvedena poznámka o přenesení daňové povinnosti, často v podobě anglického označení reverse charge.

Povinnost přiznat daň se tak přesouvá na českého odběratele. Podnikatel jako identifikovaná osoba musí v České republice vypočítat českou DPH z hodnoty pořízeného zboží a tuto daň uvést v přiznání k DPH. To se podává vždy za měsíc, ve kterém k pořízení zboží došlo, a to nejpozději do 25. dne následujícího měsíce. Ve stejné lhůtě musí být daň také zaplacena finančnímu úřadu.

V přiznání k DPH se pořízení zboží z jiného členského státu uvádí například na řádku 3, pokud se jedná o plnění v základní sazbě daně 21 %, nebo na řádku 4 při snížené sazbě. Zásadní rozdíl oproti plátci DPH spočívá v tom, že identifikovaná osoba si tuto daň nemůže odečíst. Zaplacená DPH se tak stává skutečným nákladem podnikatele.

Administrativní povinnosti identifikované osoby jsou nicméně jednodušší než u běžných plátců DPH. Identifikovaná osoba nepodává kontrolní hlášení a souhrnné hlášení podává pouze v případě, že poskytuje služby podnikatelům v jiných členských státech Evropské unie. Samotné pořízení zboží z EU povinnost podat souhrnné hlášení nevyvolává.

Clo na zboží z Číny a dalších zemí mimo EU: Jaké jsou změny a kolik si zákazníci připlatí?

Plátce DPH a nákup zboží z EU

U plátců DPH je obchodování mezi podnikateli v rámci Evropské unie založeno na principu přenesení daňové povinnosti. Tento princip umožňuje, aby dodavatel prodal zboží bez DPH a povinnost přiznat daň přešla na odběratele v zemi, kam je zboží dodáno.

V praxi celý proces začíná tím, že český plátce DPH sdělí zahraničnímu dodavateli své daňové identifikační číslo. Ten si toto DIČ zpravidla ověří v evropském systému VIES, který slouží k ověřování registrace k DPH v jednotlivých členských státech. Pokud je registrace platná, vystaví dodavatel fakturu bez DPH.

Český plátce následně provede takzvané samovyměření daně. To znamená, že z hodnoty nakoupeného zboží vypočítá českou DPH podle platné sazby (základní 21 % nebo snížené 12 %).

Tato daň se uvede v přiznání k DPH jako daň na výstupu. Zároveň má však plátce obvykle nárok na její odpočet, protože zboží používá pro své ekonomické činnosti. Stejná částka se tedy v přiznání objeví také jako odpočet daně.

Pořízení zboží z jiného členského státu se v přiznání k DPH uvádí na dvou místech. V části přiznání, která se týká přiznání daně, se částka uvádí například na řádku 3 nebo 4 podle použité sazby. V části týkající se nároku na odpočet se stejná částka uvádí na řádku 43 nebo 44.

Zvláštní situace může nastat v případě, kdy odběratel uhradí zahraničnímu dodavateli zálohu před dodáním zboží. U pořízení zboží z jiného členského státu se zálohové platby zpravidla samostatně nevykazují v přiznání k DPH, ani v kontrolním hlášení. Daňová povinnost vzniká až na základě konečného daňového dokladu, který dodavatel vystaví po uskutečnění dodávky zboží.

Výsledkem tohoto postupu je, že plátce daň sice přizná, ale současně si ji odečte. Pokud má plný nárok na odpočet, je výsledný dopad na jeho daňovou povinnost nulový. Účelem je zajistit, aby DPH zatěžovala až konečného spotřebitele, nikoli jednotlivé podnikatele v dodavatelském řetězci.