Rebarbora neboli reveň kadeřavá je poměrně známá, ale zdaleka není tak rozšířená jako v minulosti, kdy byla považována za plevel. Dnes je mnohem vzácnější a právě kvůli tomu ji lidé nezařazují do jídelníčku tak často. Přitom obsahuje řadu vitamínů a je prospěšná organismu. Na druhé straně je specifická i tím, že může uškodit. Podívejme se na tajemství rebarbory.

Rebarbora pochází z Asie

Již v roce 2700 před naším letopočtem se rebarbora vyskytovala.[1] Divoce rostla v Himalájích, jde totiž původně o horskou rostlinu. Následně ji Tibeťané začali považovat za léčivou a pěstovali ji pro blahodárný účinek na krev a střeva. Do Evropy se dostala díky poutníkům.

Rebarbora je vytrvalá nenáročná zelenina mající kyselou chuť. V kuchyni se ale jeví spíše jako ovoce, protože se z ní často připravuji pokrmy jako koláče, marmelády, bublaniny nebo čaje a limonády.

Je bohatá na vitamíny i minerály

Rebarbora obsahuje vitamíny skupiny A a B, velké množství draslíku nebo kyseliny citronové a je zdrojem vápníku, hořčíku, fosforu, železa nebo jódu. Je schopna na sebe vázat tuk, tedy pomáhá v případě regulace váhy, a zároveň přispívá k detoxikaci organismu. Pozitivně působí i metabolismus, vlasy, pokožku i na zmíněná střeva, protože obsahuje vlákninu. Současně je močopudná.

Účinky rebarbory jsou nejsilnější v jejím syrovém stavu, avšak zasyrova má až příliš výraznou chuť. Tepelnou úpravou ale dochází ke snížení jejích prospěšných vlivů.

Sbírejte jen řapíky, a to do června

Rebarbora je zdravá, ale může být i život ohrožující, a to kvůli obsažené kyselině šťavelové. Ta narušuje iontovou rovnováhu vápníku, který je tak následně z organismu vylučován. Proto není její konzumace doporučena osobám s revmatem, dnou, ledvinovými kameny, se záněty ledvin, lidem s problémy s močovým měchýřem nebo se žaludečními kyselinami. Příjem rebarbory by neměly přehánět ani děti a kojící nebo těhotné ženy. Nadměrná konzumace kyseliny šťavelové může způsobit nevolnost.

S tím souvisí i období sběru. Rebarboru je vhodné sklízet od konce dubna nebo až poloviny května do poloviny června, maximálně do svátku sv. Jana 24. června. Poté podíl kyseliny šťavelové stoupá.[2]

Zároveň myslete na to, že se konzumují pouze řapíky, nikoliv listy, které jsou bohaté na kyselinu šťavelovou po celou dobu.

Rebarbora na talíři

Navzdory úbytku pozitivních účinků by se měla rebarbora konzumovat pouze tepelně upravená, tedy například vařená nebo pečená. Před samotnou úpravou je nutné stáhnout tuhé slupky a vlákna. Není vhodné se touto zeleninou přejídat, ideální je jíst ji maximálně dvakrát nebo třikrát týdně. Při vaření by se také neměla dostat do kontaktu s hliníkem, protože ten podněcuje k uvolnění kyseliny šťavelové. Zbarvení rostliny neovlivňuje její dozrání, barva je dána odrůdou.

Z rebarbory je možné připravit koláč (oblíbený je jahodový nebo mandlový), bábovku, sirup, marmelády, nanuky, jahodovo-rebarborové mascarpone, kynuté knedlíky, cheesecake, tiramisu, palačinky nebo například rybu s rebarborovým želé.

Nevíte co vařit? Podívejte se na recepty na bezmasá jídla. Rádi byste sladký dezert? Podívejte se na recept na piškotovou roládu.