Současná vláda se zaměřila především na vysílání signálů, úsporný balíček a důchodovou reformu. Tou chce prolomit hranici odchodu do důchodu ve výši 65 let a posunout ji blíže k sedmdesátce. Svůj záměr dává do souvislosti se zvyšujícím se věkem dožití. Cílem kabinetu je zmenšit schodek důchodového systému a finančně ho udržet v okamžiku, až se do důchodu budou chystat poměrně početné Husákovy děti. Myslí ale vláda také na to, kdo bude ochotný pracovníky ve věku 50+ zaměstnat? Už dnes mají mnozí velký problém.
Už abych byl v důchodu
Po důchodové reformě se volá již spoustu let. Říznout do toho se odvážila až současná vláda premiéra Petra Fialy. Možná je tomu tak proto, že státnímu rozpočtu už opravdu teče do bot. Reálně uvažující občan České republiky nejspíš chápe, že nějaká ta úprava systému důchodů je nutná. Ale je skutečně nezbytné posouvat hranici odchodu do starobní penze? Už současný věk, stanovený na 65 let, je poměrně vysoký. Hodně šedesátníků, zejména těch v manuálních profesích, se nemůže dočkat, až se konečně z nich stanou penzisté a oni si budou užívat zasloužené penze a klidu.
Je to celkem pochopitelné. Řada z nich trpí běžnými projevy stáří, jako jsou nemoci pohybového ústrojí, zhoršení zraku a pokles imunity, vysoký krevní tlak, cukrovka a choroby kardiovaskulárního systému, onemocnění prostaty u pánů. Tyto problémy se mohou objevit už po padesátce, ale většinou postiženou osobu nijak neomezují v jejím aktivním osobním i pracovním životě.
U určitého procenta stárnoucí populace se ale mohou vyskytnout vleklé postupující nemoci, kvůli kterým se předčasně stávají nemohoucími[1]. Tito lidé budou sotva zaměstnatelní.
Proč není o padesátníky a starší zájem?
Dnešní padesátníci jsou ale mnohdy ještě rodičové pubertálních dětí, kteří na stáří moc nemyslí, protože na to nemají čas. Možná je trápí určité zdravotní problémy, ale koho ne? Žijí aktivním způsobem života a na stárnutí nemají myšlenky, protože toho chtějí ještě hodně v životě stihnout. Mají cenné životní a pracovní zkušenosti a nadhled, technologickým novinkám se nebrání, a dokonce je sami využívají, přesto se o ně personalisté neperou. Nejspíš v duchu sloganu „mládí vpřed“.
Třeba se mezi starší generací najdou zapšklí stárnoucí pánové a dámy, kteří se nedokážou srovnat s tím, že nemládnou. Odmítají novoty a ty internety a nejmodernější vymoženost, kterou jsou doma obklopeni, je mikrovlnka nebo myčka nádobí. Sociální sítě jsou sprosté slovo a umělá inteligence je zlo. Takoví lidé se ve společnosti vždycky našli, i v minulosti. Ale zpravidla jen v menším množství. Protože kdyby ve společnosti převažovali, tak by se ona nemohla posouvat dopředu.
Vybrali jsme někoho vhodnějšího
Možná i výše popsané projevy stáří jsou pro personalisty důvodem, proč o pracovníky ve věku 50+ nemají zájem. Jestliže je ve firmě kolektiv složený z mladých lidí, s největší pravděpodobností by do něho padesátník či starší pracovník nezapadl. S mládím je totiž spojena flexibilita, vysoké pracovní nasazení a dynamika. U starší generace personalisté předpokládají, že jí tyto vlastnosti už obecně chybějí, aniž by přemýšleli, že tomu tak být v konkrétních případech nemusí.
Najít zaměstnání v současné době, pokud vám bylo už padesát let, je docela obtížné. Obešlete desítky firem svými životopisy, odpovíte na pracovní inzeráty, ale odpovědí od personalistů se vám ve většině případů nedostane. Jestliže se vám již někdo uráčí odpovědět, tak jeho e-mail obvykle obsahuje větu „…nakonec jsme se domluvili s někým jiným, kdo více odpovídal našim představám“.
Podobné zkušenosti má i paní Magda (56) z Ostravy. Má dlouholetou praxi jako finanční účetní, bakalářské vzdělání a aktivní znalost angličtiny. Přesto práci v oboru nemůže najít. Pokud se hlásí na pracovní pozici, jež je pod úrovní jejího vzdělání, je pro potenciálního zaměstnavatele překvalifikovaná.
Má česká vláda nápad, jak to řešit?
Když už naše vláda hodlá zvýšit věk odchodu do důchodu, tak by mohla také zařídit, aby padesátníci a starší pracovníci našli bez větších problémů práci adekvátní jejich vzdělání a zkušenostem. V opačném případě ani důchodová reforma státnímu rozpočtu moc nepomůže, protože řady nezaměstnaných, pobírajících sociální dávky, se rozšíří o nezaměstnatelnou starší generaci, o kterou firmy nestojí.
