Crash testy neboli nárazové testy se povinně dělají na každém novém automobilu. Zjišťuje se, jak je bezpečný, a kde má slabiny. Vůz, který je homologovaný pro silnice, musí v crash testech obstát na výbornou. Ale jak tyto testy probíhají v praxi? A jsou auta skutečně vždy bezpečná? V jakých rychlostech se testy provádějí?
Statistika bezpečnosti na silnicích
Každého zákazníka při nákupu nového vozu zajímá především bezpečnost. Ať už v samotném voze nebo na silnici. To, jak jsou auta bezpečná, udávají výsledky crash testů. V Evropě testy provádí nezávislé konsorcium EURO NCAP (European New Car Assessment Programme), které testovaným vozům dává hodnocení v podobě udělování hvězdiček od jedné do pěti.[1]
Na co se zaměřují Crash testy Euro NCAP?
- Čelní přesazený náraz vozidla v rychlosti 64 km/h – do deformovatelné bariéry. V této situaci vůz narazí do deformovatelné překážky široké 100 cm a tlusté 54 cm.
- Boční náraz vozu na slupek (průměr 254 mm) v rychlosti 29 km/h – tento náraz simuluje boční náraz do pouliční lampy a ověřuje správné funkce hlavových airbagů.
- Náraz do boku vozu rozjetým vozíkem na 50 km/h na deformovatelný materiál o rozměrech 150x50 cm.
- Na základě hodnocení těchto tří testů pak konsorcium vydá hodnocení a počet hvězdiček za bezpečnost. Následně se provádějí další 2 crash testy. Ty se už hodnotí zvlášť a nejsou zahrnuty do hodnocení.
Testuje se:
- Bezpečnost dětí usazených v autosedačkách – vůz se testuje s dětskou sedačkou přímo od výrobce nebo se sedačkami, které výrobce doporučuje.
- Test ohleduplnosti vůči chodcům – zde se simuluje střet chodce s vozem v rychlosti 40 km/h.
Proč se dělají crash testy při tak nízkých rychlostech?
Překvapilo nás, proč se při crash testech testuje v tak nízkých rychlostech. Americká asociace Insurance Institute for Highway Safety testování za nízkých rychlostí vysvětluje tím, že skutečná rychlost vozidla má těsně před nárazem velký vliv zranění cestujících, poškození vozu a závažnost dopravní nehody. Proto se během nárazových zkoušek instituce zaměřují pouze na srážky při rychlosti 64 km/h.
Kupujete staronové auto?
Zjistěte skutečný stav kupovaného vozidla. Dohledáte například historii poškození i skutečný stav najetých kilometrů.Viceprezident amerického výzkumného střediska IIHS Raul Arbelaez k tomu říká, že by se asociace specializující se na nárazové zkoušky měly zaměřit jen na bezpečnost. Tomu odpovídají evropské i americké metodiky nárazových zkoušek. Proč? Protože největším rizikem dopravní nehody při normální jízdě se nejčastěji setkáváme ve městech a to konkrétně v křižovatkách.
Při crash testech je volba správné rychlosti klíčová, protože má velký dopad na to, jak jsou vozidla navržena. Pevná konstrukce pro bourání ve vyšších rychlostech může být až nežádoucí při pomalejších nárazech. Zvýšení o 16 km/h může výrazně ovlivnit konstrukci vozidel.
Rychlost 80 km/h je o 25 % vyšší než standardně testovaných 64 km/h a podle známých výsledků je síla nárazu vyšší skoro o 56 %. Z toho vyplývá, že i nepatrné zvýšení rychlosti má velký vliv na technické nároky a bezpečnost.
Evropská nezávislá organizace Euro NCAP pak standardní nárazovou zkoušku na čelní náraz do pevné bariéry provádí při rychlosti pouhých 50 km/h. Na to reagují výrobci automobilů, kteří vyvíjejí tak odolnou kabinu, aby ochránila posádku, zatímco se síla nárazu ztlumí na vnějších zónách s řízenou deformací. Proto jsou nové vozy vybavené plastovými nárazníky, které mají zásadní vliv na záchranu lidských životů při nehodě.[2]
