V současné moderní době jsou Vánoce z velké části marketingovou záležitostí. Zásadní otázkou těchto svátků by nemělo být, kolik a jak drahé dárky komu nadělíte a dostanete. Připomeňte si vánoční tradice, které nás spojují nejen v kruhu rodinném, ale pomyslně i s naší historií a kulturou.

Adventní věnec

Zdobený adventní věnec je symbolickou součástí Vánoc, ale také zajímavá dekorace. Věnec bývá kulatý právě proto, že symbolizuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život. Bývá ozdoben oříšky, šiškami, semínky a větvičkami, které symbolizují život a vzkříšení.

Obvykle se na věnci vyskytují čtyři svíčky, které reprezentují čtyři týdny adventu. Objevují se i věnce s pátou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a má symbolizovat Krista. Zapalovat byste svíčky měli ve směru hodinových ručiček.

O původu adventních věnců se stále debatuje. Máme totiž více než jednu variantu. Předkřesťanské pohanské národy během chladných a tmavých prosincových dní zapalovali svíce na věncích, aby vyjádřili toužebné očekávání teplých jarních dní.

Křesťané tuto tradici po pohanech převzali a přizpůsobili si ji. Kristus je vnímán jako “světlo, které přišlo na svět”, aby nás osvobodil od hříchu, hlásal pravdu a lásku Boží.

Podle jiných důkazů byl adventní věnec vynalezen v hamburské škole Rauhes Haus v 19. století. Děti byli netrpělivé a neustále se vyptávaly, kdy budou Vánoce. Johan Hinrich Wichern, který školu založil, postavil velký dřevěný kruh a položil na něj 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Malou svíčku zapálil postupně každý všední den v čase adventu. V neděli rozsvítil velkou bílou svíčku. Postupem času věnec prošel proměnou až do nynější podoby.

Vánoční stromeček

Dokážete si představit Vánoce bez stromečku? Ozdobený strom je v novodobé kultuře symbolem Vánoc. Kde se ale vzal?

Opět se vrátíme až k našim pohanským předkům. Vánoční stromky a větvičky měly ochranitelskou funkci a také jimi uctívali své bohy. Stromek se zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů.

Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z oblasti dnešního Estonska, Lotyšska a Německa. Do domovů začala pronikat v polovině 17. století. Teprve ve století 19. se vánoční stromky rozšířily z velkých měst na vesnici.

Katolická církev dlouho odolávala tomuto zvyku a považovali zdobení stromů za pohanský zvyk. Jiné verze však říkají, že tradice zdobení vánočního stromu vychází právě z křesťanských kořenů. O Vánocích se před kostely od středověku konaly hry připomínající prvotní hřích Evy a Adama. Právě strom se zavěšenými jablky měl být ústřední rekvizitou těchto her.

Dnes se v rámci udržitelnosti používají, kromě živých, i stromky umělé. Ty ale nejsou tak voňavé a nepůsobí přirozeně, ačkoliv někdo ocení, že nemusí vysávat jehličí. Pokud si chcete na Vánoce ozdobit živý strom, můžete si jej vypůjčit. Existují půjčovny stromků, kde si pronajmete strom v květináči a po vánočních svátcích jej zase vrátíte. Stromek tak roste dál až do dalších Vánoc, kdy si jej zase někdo vypůjčí.

Jmelí

Jmelí bíle fascinuje národy již od pradávna. Zelené větvičky se objevují na větvích i během zimy, a dokonce v tomto mrazivém období nesou plody. Není divu, že naše na naše předky působily jako dar z nebe. Už v dávných dobách se také přišlo na to, že listy jmelí mají léčivé účinky. Léčily se s ním různé choroby včetně neplodností. Kromě toho umělo také zahánět zlé duchy a vnášelo do domu štěstí. Díky těmto pověře se zřejmě dodnes pod jmelím líbáme.

Křesťanská tradice pak přišla s legendou, že jmelí bylo původně samostatně rostoucím stromem, ze kterého Josef vyrobil pro Ježíška kolébku. Ze stejného dřeva byl pak vyroben kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se ze samého studu rozpadl na malé větvičky a snad aby svou vinu odčinil, nosí lidem štěstí.

Zvyklosti Štědrého dne

Všichni to známe. Kapr, bramborový salát, rozbalit dárky, a pak se u televize nacpat cukrovím. Naši předkové neměli takové bohémské způsoby. Lidé dříve byli silně věřící a také pověrčivý. Při štědrovečerní večeři nikdo nesměl od stolu dříve, než všichni dojedli. Věřili totiž, že kdyby někdo vstal, příští rok by se u stolu rodina nesešla celá. Po večeři se všichni pomodlili a zavzpomínali na dobré i špatné věci toho roku. Poté rodina společně začala plnit tradiční vánoční zvyky.

Krájení jablka

Každý člen rodiny dostane jablíčko a překrojí ho vodorovně vejpůl. Pokud bude jádřinec ve tvaru krásné hvězdičky, budete mít v příštím roce štěstí a budete po celý rok zdraví. Pokud je však jádřinec ve tvaru křížku, nebo to hvězdičku vůbec nepřipomíná, Může vám v příštím roce hrozit nemoc či dokonce smrt.

Kapří šupiny

Bez kapříka se štědrovečerní večeře neobejde, i když je dnes čím dál větší módou osmažit si místo ryby řízky. Každopádně tradice s rybími šupinami je krásnou tradicí, dodávající Vánocům kouzlo.

Původně se pod talíř dávali mince. Šupiny je nahradili až v 19. století, kdy se kapr dostal na slavnostní talíře. Rybí šupiny se vloží pod talíř každého člena rodiny a mají symbolizovat dostatek peněz po celý rok. Po skončení večeře si můžete šupinu vložit do peněženky, kde jí uschovají až do dalších Vánoc, kdy ji vyměníte za šupinu novou.

Skořápkové lodičky

Počátek této tradice nás opět vede k pohanům. Svobodné děvčata pouštěla po vodě skořápky vlašských ořechů s malými svíčkami. Podle směru, kterým se lodičky ubíraly, hádaly, zda je čeká šťastné manželství, samota, nebo problematický partner. I vy sami si můžete takové lodičky vyrobit a vyzkoušet si předpovědět budoucnost.

Napusťte si lavor nebo umyvadlo vodou. Na výrobu lodičky budete potřebovat půlku skořápky vlašského ořechu a malou svíčku. Vezměte půlku skořápky a nakapejte do ní trochu vosku. Ještě dokud je tekutý, upevněte do něj svíčku. Vaše loďka je připravena k vyplutí.

Lití olova

Metoda lití olova byla vynalezena ve starověkém Řecku a dnes je nedílnou součástí vánočního předpovídání budoucnosti.

Pro roztavení olova budete potřebovat svíci a pánvičku nebo lžičku. Dnes už ale koupíte i celou sadu na odlévání olova. Pánvičku či lžičku s olovem stačí nahřát nad svíčkou, roztavený materiál potom nalijte do studené vody. Tvar, který olovo ve vodě dostane, vám může napovědět, co vás v příštím roce čeká. Poradit se můžete ve výkladovém slovníku nebo se nechte inspirovat radami našich babiček.

Půlnoční mše

Tento zvyk se nazývá také vigilie a je znám již od 5. století. Jde o křesťanskou bohoslužbu, která se odehrává v předvečer významného svátku, a to Narození Krista. Často býval spojen s nočním bděním, postem a modlitbami. V současné době se mše účastní, kromě věřících, i lidé, kteří mši považují za nedílnou součást vánočních svátků.