Rychlý a překotný vývoj odvětví robotiky v posledních letech skvěle demonstruje možnosti jeho průniku do životů prostých lidí. Není tak vyloučeno, že se v budoucnu stane nedílnou součástí výrobních podniků, veřejných institucí, či dokonce školství.

Roboti pro základní školy

Koncepce využití robotiky při výuce vlastně není ničím novým. První edukační roboty lze totiž vysledovat již v polovině 40. let minulého století, kdy značně ochromený japonský průmysl započal vývoj veřejně dostupné elektroniky. Mezi lety 1946 a 1954 byl například vyvíjen dnes již legendární Robert the Robot, který měl dětem pomoci v rozvoji jazykových schopností.[1]

Tato skutečnost více než jasně vyvrací poměrně zakořeněný mýtus o tom, že lze robotiku aplikovat v edukaci pouze v rámci technických škol či univerzit. Výzkum společnosti MakeBlock pak ve svých výsledcích přímo uvádí, že mohou vzdělávací roboti na základních školách pomoci učinit výuku daleko méně monotónní a více interaktivní a zábavnou.

V rámci výuky druhých stupňů základních škol a technicky zaměřených středních škol není vůbec vyloučeno standardizování základů robotického programování. To je možné už dnes díky všemožným velmi dostupným robotům, počínaje robotickými pažemi a konče miniaturizovanými humanoidy. Studenti by si skrze takový styl výuky osvojili logické myšlení a alespoň základní povědomí o nejnovějších technologiích.

Výuka jazyků i pomoc se sociální interakcí

Edukační roboti jsou v současnosti omezeně využívány na určitých základních a některých speciálních školách. Právě v oné druhé variantě je pak dle mnohých největší potenciál využití. Roboty všech typů to totiž lze využít k rozvíjení mentálních a motorických schopností, pomoci k lepší sociální integraci, či dokonce umožnit mluvit studentům s omezenými, či narušenými komunikačními schopnostmi.[2]

Aktuálně nejběžnějšími a nejčastěji vyvíjenými roboty jsou ti, kteří slouží k pomoci v učení jazyků. Skvělým příkladem je model společnosti Softbank Robotics, známý pod jménem Nao, jehož primárním zaměřením je personalizovaná nauka jazyků pro mladší děti. Tento konkrétní robot by se prý dokonce, dle slov společnosti, mohl v budoucnu stát nedílnou součástí výuky ve třídách.[3]

Vysoká cena a náročná školení

Masovému zavedení edukačních robotů ve školách a přidružených institucích bohužel momentálně brání hned několik faktorů.

Tím prvním je jednoznačně vysoká pořizovací cena většiny momentálně volně distribuovaných robotů. Výjimkou tak prozatím zůstávají pouze jednodušší robotci, sloužící k základní nauce a procvičování programátorských dovedností. V návaznosti na tento problém ovšem web AI for Good nadnesl zajímavou myšlenku o předělání starých průmyslový robotů tak, aby mohly být později využiti ke vzdělávacím účelům.

Druhým neméně zásadním problémem je nutnost vyškolit stávající zaměstnance škol v ovládání a údržbě robotů, či případě vést výuku ve spolupráci s profesionály z oboru. Lze však předpokládat, že většina průměrných státních základních škol nedisponuje dostatečnými prostředky k takové změně.[4]

Na závěr je tedy nutné říct, že ať už nám více či méně vzdálená budoucnost školství přinese cokoliv, roboti a umělá inteligence u toho jistě nebudou chybět.