Kilo kávy za 999 Kč: Zákon o slevách se hrubě nevydařil

Česko je národ plný slev. Možná se i proto stát snažil regulacemi omezit nekalé praktiky. Jenže jak už to tak u takových zásahů bývá, akorát vzrostla byrokracie, navýšil se rozpočet pro inspektory a zákazník se stejnak v záplavě různých akcí ztrácí.

Kilo kávy za 999 Kč

Začneme hned jedním z důvodů, proč by se měla regulace zrušit. Od roku 2023 musí prodejci u zlevněného zboží uvádět nejen aktuální cenu, ale i nejnižší cenu, za kterou se daný produkt prodával v posledních 30 dnech.^[1] Takže jak docílit šokující slevy třeba až 60 %? Napálíme cenu úplně nesmyslně vysoko, například za kilo obyčejné kávy 999 Kč. I s tímto případem se můžete opravdu setkat.^[2] No, a po 30 dnech se na cenovce objeví poměrně běžná suma, jenže s lákadlem v podobě obří slevy. Obyčejnou kávu za 999 Kč si asi koupí málokdo, ale za 399 Kč, když je to ještě prezentováno jako bombastická 60% sleva, tak už přeci jen může prodejce oslovit kdekoho.

Přestože je úmysl chránit spotřebitele chvályhodný, cesta, kterou se stát vydal, je příliš byrokratická a zatěžuje jak prodejce, tak i samotné spotřebitele. Namísto přínosné transparentnosti totiž generuje zbytečný chaos a administrativní zátěž. Ta pak prodražuje chod e-shopů. A kde se to promítne? Na cenách. Takže na to stejnak doplatí zákazník.

Slevový guláš

Je libo slevový guláš? Takto trefně nastavená pravidla nazval spotřebitelský měsíčník dTest. Proč? Protože u některých produktů se zákazníci s povinnými údaji (nejnižší cena za posledních 30 dní) vůbec nesetkají. Existuje řada výjimek, a to pro zboží s krátkou dobou spotřeby (například jogurty nebo čerstvé mléko), výrobky určené k okamžité spotřebě (ovoce a zelenina), dále to jsou personalizované slevy nebo akce typu „2+1 zdarma“. Tato složitost dělá celý systém nepřehledným a pro zákazníky matoucí.^[3]

A i když si vybereme zboží, které všechny povinné údaje má. Není to žádná výhra. Spotřebitel by měl by mít jistotu, že je sleva reálná. Ve skutečnosti ale přehršel informací na cenovkách – původní cena, nová cena, nejnižší cena za posledních 30 dní a výsledná sleva – způsobuje spíše informační šum než jasný ukazatel. Spotřebitelé si na tyto údaje často ani neuvědomí a orientují se především podle aktuální akční ceny. A mnohé ani nezajímá, kolik to dřív stálo, jednoduše zaplatí tolik, kolik to stojí.

Téměř polovina slevových akcí neprošla

Slevový guláš mate nejen zákazníky, ale i prodejce. Ať už úmyslně, nebo z nevědomosti, chybovali při posledních kontrolách České obchodní inspekce (ČOI) v 45 % případů. Inspektoři se od dubna do června zaměřili na 221 slevových akcí v kamenných a internetových obchodech. A porušení předpisů odhalili v 99 případech. „Nejčastějším zjištěním bylo porušení ustanovení § 12a zákona o ochraně spotřebitele spočívající v nesprávném způsobu výpočtu slevy z ceny výrobku, nebo neuvedení nejnižší ceny, za kterou byl výrobek nabízen a prodáván v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Tato povinnost vztahující se k oznámení o slevě byla porušena celkem ve 36 případech,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí ČOI František Kotrba.^[4]

A jaké ČOI rozdala pokuty? Vypsala 112 „bločků“ v celkové hodnotě 5 674 000 Kč, tedy přibližně 50 000 Kč za jedno nebo za souhrn pochybení. To většinu obchodníků asi ani nezabolí. Ti poctiví si příště dají pozor, zatímco ti méně poctiví si spočítají, jestli jim slevová akce vynesla víc, než zaplatí na pokutě. Což asi ve většině případů nebude problém.

Ministr: „Rozpočet roste“

Pro letošek Ministerstvo průmyslu a obchodu navýšilo České obchodní inspekci rozpočet. Trojnásobně také narostly prostředky, kterými resort podporuje různé spotřebitelské organizace. Ministr Lukáš Vlček (STAN) v rozhovoru pro Novinky přiznal, že současné pokuty nejsou řešením: „Vidíme, že pokuty za opakované porušování zákona se pořád mnohdy drží v dolní hranici. Možná teď nechme limit být, ale pojďme se u opakovaných prohřešků bavit o pokutách na horních hranicích.“ Prý chce férový trh.^[5]

Co je ale férový trh? Podle mě to je trh, který není zatížený regulací a byrokracií? A ještě k tomu to stojí peníze daňové poplatníky. Na prodražování chodu e-shopů doplácí i konečný zákazník. Měli bychom nechat prodejce svobodně rozhodovat o své cenové politice a věřit, že informovaný zákazník si cestu ke spolehlivému prodejci najde sám. Současné předpisy jsou akorát tak nepřehledné a ve svém důsledku spíše brzdí dynamiku trhu, než aby ho kultivovaly.