Jak řešit bytovou krizi? Zrušit příspěvky na bydlení a neplatiče bez slitování vyhodit

Stát se snaží řešit bytovou krizi, ale jeho přístup je buď nedostatečný, nebo příliš drahý. Stále se staví méně bytů a za vyšší cenu. Ty navíc skupují hlavně investoři. Co by ale rozhodně pomohlo? Došlápnout si na neplatiče, kteří snižují motivaci byty pronajímat. A podívat se na zub také systému, díky kterému lidé těží ze štědrého státního rozpočtu skrze sociálně slabé nájemníky a příspěvky na bydlení.

Stát řešení buďto nemá, nebo ho má drahé

Data jsou neúprosná. Podle dat Českého statistického úřadu klesla výstavba bytů v roce 2024 o 20 % a investiční náklady na jejich výstavbu se zvýšily.^[1] Tento trend vede k tomu, že developeři staví dražší byty, které si běžní lidé nemohou dovolit, a stávají se tak atraktivní pro investory. Pro zajímavost, těch bytů se loni postavilo 30 274. Problém s novou výstavbou vidí analytici ve stavebním řízení, za což můžeme poděkovat státu za jeho legislativní kroky a povedené digitalizaci. „Povolování a zahajování výstavby bytů stále vázne, což způsobuje růst cen na realitním trhu,“ uvedl hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.^[2]

V dubnu vláda Petra Fialy v Poslanecké sněmovně prosadila nový zákon o podpoře bydlení. Konečně! To by mohlo celou situaci zlepšit, že? Co kabinet vytáhl za trumfy? Norma počítá například se zřízením 115 kontaktních míst, která budou poskytovat poradenství směřující k prevenci ztráty bydlení. Nechci zlehčovat tíživou situaci některých lidí, ale nebylo by lepší, kdyby se do takové situace vůbec nedostali? Stát řeší až následky místo toho, aby se podíval na příčiny. A rozhodně není řešením, že státní pokladna vysype miliardy korun na výstavbu nových bytů, protože víme, jak to v takovém případě dopadá. Všechno předražené a efekt je mizivý.

Korupčníků ráj

Můžeme se podívat, jak takové hospodaření dopadlo v případě realitní kanceláře Trade Centre Praha, akciové společnosti ve vlastnictví hlavního města. S kauzou přišly Novinky.cz.^[3] Někteří bývalí zaměstnanci se podíleli na podvodech, které se měly týkat zajištění pronájmu městských bytů konkrétním lidem a falešných příslibů jejich privatizace. Interní šetření firmy ukázalo, že pracovníci vyňali některé byty z veřejné inzerce a zadali podřízeným připravit nájemní smlouvy s konkrétními lidmi. Ti ale naletěli, protože metropole už dřív privatizaci bytů ve svém vlastnictví zakázala privatizovat.

Reálné řešení bytové krize

Bytovou krizi lze vyřešit dvěma klíčovými kroky: zrušením příspěvků na bydlení a urychleným vystěhováním neplatičů. Jak to pomůže?

1. Dávky pokřivují trh a dotují lidi mnohdy úplně zbytečně

Hlavní problém je v tom, že stát dotuje i lidi, kteří nejsou ve větší míře ve finanční tísni, ale využívají nastavený systém. Zůstávají třeba ve větším bytě s dražším nájmem kvůli komfortu a jelikož je náklady na bydlení (nájem, energie a voda) vyjdou draho a příjmy tomu neodpovídají, tak mají nárok na státní dávku. Několik případů dokumentoval server Echo24.^[4] „Viděla jsem se s kamarádkou, která mě upozornila na to, že bych to mohla zkusit. Nejprve mi přiznali asi 11 000. To jsem pobírala po 3 měsíce. Následně mi to snížili asi na 7 600,“ popsala situaci deníku třicetiletá vysokoškolačka z Prahy. A tak mohla sama zůstat v prostorném pražském bytě s dispozicí 3+kk. Sama přitom logicky uvažovala o změně bytu. Pak jí ale kamarádka poradila. Stát jí tak čtvrt roku posílal peníze, které ji pokryly zhruba polovinu nákladů na bydlení.

Pak jsou tu samozřejmě další příběhy. Sociálně slabí lidé žijí v předražených bytech, které jsou leckdy v tristním stavu. A stát dotuje vlastníky ubytoven, kteří inkasují peníze, aniž by měli snahu životní podmínky svým nájemníků zlepšit. Státní peníze, tedy i peníze daňových poplatníků, jednu skupinu udržují v nelidských podmínkách, a z druhé skupiny dělají multimilionáře.

Výdaje státu na příspěvek na bydlení přitom stále rostou. Minulý rok jej čerpalo přes 280 tisíc domácností. Úřad práce jim vyplatil přes 20 miliard Kč.^[5] A co se stane, když stát přestane sypat peníze těmto lidem? Mnozí se budou muset přestěhovat tam, kde jim to bude víc finančně vyhovovat, tak jako dříve uvažovala zmíněná slečna vysokoškolačka z Prahy. Neskončila by na ulici, jen v menším bytě a třeba někde na periferii metropole. Dávky tak zbytečně pokřivují trh. Bez nich by na řadě míst musely nájmy klesnout a bydlení by se tak stalo dostupnější.

2. Lepší nástroj na vystěhování neplatičů

Mnozí poctiví vlastníci nemovitostí se ale leckdy neodváží pustit do takového „podniku“ jako je pronájem bytu. Protože i na druhé straně jsou, dejme si ruce na srdce, nájemníci, se kterými není jednoduché vyjít. Ať už úmyslně, nebo neúmyslně, po nějaké době po nastěhování přestanou platit nájem. A není snadné se s nimi domluvit. Co pak s nimi?

Majitele čeká strastiplnější cesta než Froda Pytlíka od srdce Mordoru. Svému nájemníkovi pošle výzvu k úhradě, leckdy ne jen jednu. Jen zastihnout nájemníka kvůli předávce není jednoduché. Po delší době se odhodlá k výpovědi nájemní smlouvy. Pokud ani to nepomůže, tak následuje předžalobní výzva, kterou musí poslat ještě před tím, než může podat žalobu na vyklizení bytu jako takovou. Už tento proces zabere několik měsíců. Po vydání pravomocného rozhodnutí dostane neplatič ještě patnáctidenní lhůtu pro dobrovolné opuštění bytu. Po případném bojkotu následuje soudní řízení, kde musíte dokázat řadu věcí. A teprve poté může být provedeno vystěhování soudním exekutorem. To ještě připojím třešničku na dortu: exekutor dá zpravidla nechtěnému nocležníkovi dalších 30 dní, než se začne něco dít.

Není divu, že tak mnozí vlastníci nechávají své nemovitosti neobydlené. Rozhodně by byli motivovanější, kdyby existoval účinnější nástroj, jak se zbavit neplatičů. Pravidlo by mohlo znít: „Třikrát a dost“. Pokud třikrát nezaplatíš nájem, tak máš po výpovědi nájemní smlouvy jeden měsíc na nápravu nebo vyklizení bytu. Neposlechneš? Za další měsíc ti přijde pomoct zabalit soudní exekutor bez dalších lhůt. Rázem by se uvolnil byt poctivým nájemníkům.