3,5% daň z bohatství v Česku: Názorný příklad, proč demokracie není vždy to nejlepší řešení

Strana zelených tuto novinku nazývá daň ze superbohatství^[1] a týkala by se všech občanů ČR s majetkem nad 111 milionů korun. Podle Johanny Nejedlové (Strana zelených) je to úžasný nápad – státnímu rozpočtu by to přineslo více než 58 miliard Kč ročně. Tato daň by se přitom dotkla pouze zhruba 4 200 osob v České republice. A 63 % lidí takovou daň podporuje. Voilà, demokracie v akci!

Co je to demokracie?

Demokracie, z řečtiny „vláda lidu“, je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Převážným pravidlem rozhodování v demokraciích je právo většiny.^[2]

Demokracie nemá nic společného se svobodou slova či podnikání nebo s lidskými právy. Ty totiž zajišťuje Ústava ČR^[3], jejíž součástí je i Listina základních práv a svobod.^[4] Právě tyto dokumenty, nikoliv demokracie, zajišťují naše svobody, práva jednotlivce a práva menšin.

Pokud bychom se totiž spoléhali čistě na demokracii, ke každé zásadní otázce bychom měli vyhlásit referendum a nechali lid, aby promluvil. Tak, jak si přeje například i paní Nejedlová. 63 % lidí by souhlasilo, bum referendum a hurá zdanit ty nechutně bohaté!

Česká republika není demokracie

Zásadní rozdíl mezi demokracií a republikou je ten, že v republice jsou zákony přijímány zástupci zvolenými lidem a musí být v souladu s ústavou, která chrání práva menšiny před vůlí většiny.

Česká republika tedy zcela určitě není a nikdy nebyla demokracie, ani nemá a ani nemůže mít zcela demokratickou vládu. Volby však mají řadu prvků demokracie.

Rozdíly ukáže tabulka níže:

	Čistá demokracie	Republika
Kdo drží moc	Obyvatelstvo jako celek	Jednotliví občané
Tvorba zákonů	Hlasující většina má téměř neomezenou moc při tvorbě zákonů. Menšiny mají jen malou ochranu před vůlí většiny.	Lidé si volí zástupce, kteří vytvářejí zákony v souladu s omezeními ústavy.
Kdo vládne	Většina	Zákony vydávají volení zástupci lidu
Ochrana práv	Práva mohou být překonána vůlí většiny.	Ústava chrání práva všech lidí před vůlí většiny.
Rané příklady	Athénská demokracie v Řecku (500 př. n. l.)	Římská republika (509 př. n. l.)
Současné příklady	Žádný stát, jen menší celky (spolky, samosprávy, družstva atd.)	Většina moderních států (mimo totalitních)

Předvolební nesmysly

Samozřejmě, žádný racionální člověk podobné „výstřely do tmy“ nemůže brát vážně, naopak je třeba se před populisty obrnit. V červnu 2024 nás totiž čekají volby do Evropského parlamentu. A v říjnu 2025 volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A to je živná půda pro spasitele a komedianty všeho druhu.

Naštěstí tu máme Ústavu ČR, která spolehlivě odfiltruje podobné předvolební nesmysly a přestože ústavní systém není dokonalý, dokáže z větší míry zajistit ochranu menšin a jednotlivců před podobnými výlevy a před potenciální „vůlí většiny“, neboli demokracií v praxi.

Bič na populisty

Ne nadarmo se říká, že každé volby jsou jen „Předběžný aukční prodej ukradeného zboží“.^[5]

Co by naopak stabilitě v zemi pomohlo je, aby více zákonů bylo ústavních a nebylo možné je měnit každé volební období. Stejně tak by nebylo tak jednoduché „obchodovat“ s předvolebními sliby a lákat voliče na předvolební dárečky, které pak politici „nakoupí“ za peníze daňových poplatníků, často i těch, kteří je zvolili.

Jistým bičem na populisty by mohlo být i nařízení (či ideálně právě rovnou ústavní zákon), že pokud politik před volbami něco podobného navrhne, a jde s tím do voleb, jako nyní paní Nejedlová a její Strana zelených, měl by se na něj tento předvolební slib po celé následující volební období vztahovat.